Detail hesla - Poliomyelitida

Poliomyelitida



Slovníková definice
Původcem jsou tři antigenně odlišné typy poliovirů označované 1, 2 a 3. Řadí se do rodu Enterovirus z čeledi Picornaviridae.

Plná definice
Poliomyelitida se vyskytovala endemicky na celém světě a postihovala především děti a mladé osoby. Zdrojem nákazy je člověk vylučující virus stolicí a k přenosu dochází fekálně-orální cestou. Virus se pomnožuje v lymfatické tkáni nosohltanu a tenkého střeva, dochází k viremii a případně k průniku do nervové soustavy. Zde virus napadá především buňky předních míšních rohů. Tyto neurovirulentní viry se označují jako divoké polioviry. Pasážováním na tkáňových kulturách opičích ledvin divoké viry ztrácejí neurovirulenci, tj. schopnost průniku do nervové soustavy. Tyto oslabené polioviry se užívají při výrobě živé perorální očkovací látky a označují se jako vakcinační polioviry.

Inkubační doba kolísá od 7 do 21 dnů. Nákaza u více než 90 % infikovaných osob proběhne inaparentně s vylučováním viru stolicí a následným vznikem imunity infikované osoby. Asi u 5 % nákaza proběhne jako lehké horečnaté onemocnění (abortivní forma) a v 1 až 2 % jako serózní meningitida (meningeální forma). Pouze u méně něž 1 % infikovaných vznikne paretická či paralytická forma nemoci. Dochází k asymetrickým chabým parézám končetin bez poruch čití. Ve více než 75 % jsou obrny trvalé s následným rozvojem atrofií a deformit. Odlišit je třeba polyradikuloneuritidu, myelitidu, traumatickou neuropatii a chabé parézy způsobené virem klíšťové encefalitidy či nepoliomyelitickými enteroviry. U osob, které překonaly paralytickou formu nemoci před 25 až 35 lety, se dnes setkáváme s postpoliomyelitickým syndromem. Je charakterizován svalovou únavností, bolestmi ve svalech a kloubech, vznikem nových obrn a atrofií a celkovým zhoršením pohybových schopností. Postižení vyžadují dispenzarizaci a rehabilitační péči.

V prevenci poliomyelitidy se rozhodujícím způsobem uplatňuje očkování. V roce 1988, kdy SZO vyhlásila Program celosvětové eradikace poliomyelitidy, bylo na světě hlášeno 350 tisíc případů paralytické poliomyelitidy. V roce 1994 se nákazu podařilo eradikovat na celém americkém kontinentu, v roce 2000 v oblasti západního Pacifiku a v roce 2002 byl za prostý poliomyelitidy prohlášen evropský region. V roce 2006 bylo na světě evidováno pouze kolem 2000 případů paretické poliomyelitidy. K většině případů došlo ve 4 zemích (Nigérie, Pákistán, Indie, Afghánistán), kde se šíření viru v populaci dosud nepodařilo přerušit. V ČR bylo očkování inaktivovanou vakcínou zavedeno v roce 1957 a od roku 1960 se očkovalo živou oslabenou perorální vakcínou. Od druhé poloviny tohoto roku se onemocnění poliomyelitidou na území ČR s výjimkou několika importovaných případů již nevyskytlo.

V současnosti proces celosvětové eradikace poliomyelitidy zpomalují dvě okolnosti. Osoba očkovaná živou vakcínou po určitou dobu vylučuje vakcinační virus stolicí a tento virus se přenáší na další osoby. Pokud se šíří v nedostatečně proočkované populaci, mění své vlastnosti a může znovu získat schopnost proniknout do nervové soustavy a u vnímavých jedinců vyvolat paretické onemocnění. V poslední době došlo v některých zemích, kde byla poliomyelitida sice již eradikována, ale kde proočkovanost populace nebyla vysoká, k epidemiím paretické poliomyelitidy vyvolaným viry odvozenými od vakcinačních kmenů. Tato onemocnění se označují jako paralytická poliomyelitida asociovaná s vakcinací (VAPP). Zvláštní formou VAPP je paretické onemocnění způsobené oslabeným poliovirem přítomným ve vakcíně buď u očkovance, nebo u jeho kontaktů. K onemocnění dochází u očkovance do 30 dnů po vakcinaci a u jeho kontaktů do 30 dnů po styku s osobou, která byla očkována v posledních 60 dnech. Toto paretické onemocnění označované jako postvakcinační poliomyelitida vzniká častěji u osob s imunodeficiencí. Mimo to se ukázalo, že nákaza divokými i mutovanými vakcinačními kmeny může být importována do zemí, kde se nákaza již nevyskytuje a divoké polioviry se zde již nešíří. Jako importovaná poliomyelitida se označuje onemocnění, které vzniklo do 30 dnů po příjezdu ze zahraničí, zejména z oblasti s endemickým výskytem poliomyelitidy. V letech 2002 až 2006 došlo k zavlečení divokého polioviru do 22 zemí. Nejúčinnější prevencí vzniku s očkováním spojené poliomyelitidy i importu této nákazy je vysoká proočkovanost populace.

SZO doporučila, aby v zemích s eradikovanou poliomyelitidou, s proočkovaností přesahující 90 % a s nízkým rizikem zavlečení polioviru se místo živé vakcíny k očkování používala inaktivovaná očkovací látka. Při jejím použití nedochází k vylučování viru stolicí ani k mutacím viru a není tu žádné riziko vzniku postvakcinační poliomyelitidy. Od roku 2007 se v ČR proti poliomyelitidě očkuje inaktivovanou očkovací látkou, buď v podobě hexavakcíny (kombinovaná vakcína proti záškrtu, tetanu, černému kašli, hepatitidě B, hemofilové nákaze a poliomyelitidě – např. Infanrix Hexa), nebo v podobě monovakcíny (Imovax). Hexavakcínou se očkuje od 13. týdne života třemi dávkami v nejméně měsíčních intervalech. Čtvrtá dávka se aplikuje nejméně za 6 měsíců po třetí dávce, nejpozději však do 18. měsíce věku. Pátá dávka se podává v podobě monovakcíny po dovršení 10. roku života. Úplné očkování spočívá v aplikaci pěti dávek očkovací látky. Očkují se také osoby cestující do endemických zemí či do států s aktuálním výskytem poliomyelitidy. Neočkovaným cestovatelům se aplikují 3 dávky inaktivované vakcíny v intervalu 1 až 2 měsíců. Pokud od poslední aplikace očkovací látky uplynulo více než 10 let, cestovatel se přeočkuje pouze jednou dávkou vakcíny.

Všechny akutní chabé parézy u dětí do 15 let věku a u starších osob, pokud je podezření na poliovirovou etiologii, podléhají hlášení (s výjimkou izolovaných paréz lícního nervu) a izolaci na infekčním oddělení. Každé onemocnění chabou parézou je třeba klinicky zhodnotit a zajistit odběr 2 vzorků stolice na virologické vyšetření, a to do 14. dne po vzniku obrn. Onemocnění způsobené divokým poliovirem podléhá hlášení podle Mezinárodního zdravotního řádu.

Marie Staňková, Vilma Marešová, Jiří Vaništa
Převzato z
Repetitorium infekčních nemocí. Praha: Triton 2008.
http://www.tridistri.cz

Autor: Redakce

Design and code by webmaster