Detail hesla - Osteopetróza

Osteopetróza



Slovníková definice
Nedostatečná kostní resorpce v důsledku geneticky podmíněných poruch funkce osteoklastů. Osteoklasty sice dostatečně neresorbují kost, ale jimi vytvářený faktor stimuluje novotvorbu kosti.

Plná definice

Osteopetróza patří mezi sklerózující kostní dysplazie , což je heterogenní skupina geneticky podmíněných osteopatií se zvýšenou kostní denzitou a abnormální remodelací skeletu. Osteopetróza je charakterizována nedostatečnou kostní resorpcí v důsledku geneticky podmíněných poruch funkce osteoklastů. Osteoklasty sice dostatečně neresorbují kost, ale jimi vytvářený faktor stimuluje novotvorbu kosti.

Etiopatogeneze a symptomatologie

Sklerozující kostní dysplazie jsou často monogenně podmíněné. Některé typy jsou vzácné (neuronální střádavé onemocnění s maligní osteopetrózou, letální osteopetróza, infantilní tranzitorní osteopetróza).

Autosomálně recesivní těžký (maligní) typ je podmíněn mutací genu pro protonovou pumpu (u 50–60 % pacientů), nebo mutací genu kódujícího chloridový kanál (ClCN7). Onemocnění se manifestuje do prvního měsíce věku těžkou anémií s hepatosplenomegalií (extramedulární hematopoeza při útlaku dřeně kostní hmotou), lymfadenopatií, slepotou (při degeneraci sítnice a atrofii n. II), zlomeninami, obturací nosu při malformaci dutin, osteomyelitidou. Dítě má často bloudivé pohyby bulbů nebo šilhá, neprospívá, má opožděné prořezávání zubů. Onemocnění končí fatálně v útlém věku. Radiologicky se prokazuje generalizovaná vysoká kostní denzita , ale kost je křehká.

Autosomálně recesivní středně těžký typ s renální tubulární acidózou a mozkovými kalcifikacemi je podmíněn mutací genu pro enzym karboanhydrázu II a řadí se dnes mezi vrozené poruchy metabolismu; charakteristické jsou renální tubulární acidóza a kalcifikace v šedé hmotě kůry a v bazálních gangliích (již mezi 2. a 5. rokem věku), zvýšená lomivost kostí, menší vzrůst, abnormality dentinu, komprese hlavových nervů (častěji poškození n. II) a mentální retardace, někdy mírná anémie. Radiologický nález je podobný jako při jiných formách osteopetrózy, navíc se však mezi 2.–5. rokem věku prokazují kalcifikace bazálních ganglií. Neprokazuje se aminoacidurie ani glykosurie.

Autosomálně recesivní středně těžký typ osteopetrózy se projevuje v dětství některými příznaky maligního typu (nízký vzrůst, poruchy funkce hlavových nervů, makrocefalie, osteomyelitis čelisti, středně těžká anémie a nízkozátěžové zlomeniny). Nemocní však přežívají. Dlouhodobé důsledky nejsou známy.

Autosomálně dominantní typ (Albers-Schönberg; pozdní nebo benigní forma) je způsoben jinou mutací genu ClCN7 s dominantně negativním efektem na funkci chloridového kanálu. Onemocnění se může projevit již v dětství charakteristickým rtg nálezem. Kostní změny nejčastěji postihují oblast pánve, obratlových těl a konce dlouhých kostí. Kalva mívá zvýšenou denzitu minerálu, dutiny bývají obliterované. Neschopnost osteoklastů resorbovat kost vede k přetrvávání kalcifikované matrix vytvořené chondroblasty při enchondrální osifikaci a nedokonalé přeměně vláknité kosti na kompaktní kost. Proto jsou kosti křehké. Průběh může být asymptomatický, nebo se manifestuje zlomeninami dlouhých kostí. Častěji se vyskytují dentální abscesy nebo osteomyelitida mandibuly. Popisují se obrny n. VII a VIII a hluchota.

Diagnostika vyžaduje také vyšetření příslušníků rodiny.

Typickým histologickým nálezem jsou neresorbující mnohojaderné osteoklasty, jejichž počet je u těžších forem onemocnění zvýšen. Dalším typickým nálezem je voštinovitá kost.

Typickým radiologickým nálezem je difúzní symetrické zvýšení kostní hmoty (skvrnité, mramorovité kosti) a zesílení kortikální kosti i trámců trabekulární kosti. Při těžkých formách je postižen růst, modelace i remodelace kosti, diafýzy a metafýzy jsou rozšířeny, na růstových ploténkách mohou být změny podobné rachitickým. Kalva je tlustší a má vyšší denzitu. Rtg nálezy na dlouhých kostech končetin, na pánvi a obratlích připomínají „kost uvnitř kosti“. Při scintigrafii se potvrzují fraktury a osteomyelitis.

Při těžších formách se laboratorně se zjišťuje zvýšení osteoklastické kyselé fosfatasy a BB isoenzymu kreatinkinázy . Častá je hypokalcemie a sekundární hyperparatyreóza. V dospělosti nemá onemocnění typické laboratorní příznaky.

Diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit ostatní sklerozující osteopatie (pycnodisostosis, progresivní diafyzální dysplazii, endoseální hyperostózu, osteopoikilózu, osteopathia striata, melorheostosis, fibrogenesis imperfecta ossium).

Léčba

Kauzální léčba není známa. Při hypokalcémii je nutná suplementace kalciem. Úspěšná může být stimulace osteoklastů kalcitriolem. U těžkých forem onemocnění může být prospěšná transplantace dřeně a zejména osteoklastů. Projevem úspěchu této léčby je hyperkalcémie. Pancytopenii a hepatomegalii lze stabilizovat vysokými dávkami glukokortikoidů. V indikovaných situacích může být příznivá dekomprese optického a lícního nervu. Úspěchu bylo dosaženo i léčbou rekombinantním lidským interferonem gama.

V léčbě autosomálně recesivní středně těžké osteopetrózy s renální tubulární acidózou se užívá suplementace bikarbonátem, případně transplantace kostní dřeně, experimentálně byla vyzkoušena genová terapie. Osteomyelitidu čelisti může zlepšit hyperbarická oxygenace.

Shrnutí

Osteopetróza patří mezi sklerózující kostní dysplazie a je charakterizována nedostatečnou kostní resorpcí v důsledku geneticky podmíněných poruch funkce osteoklastů. Různé typy onemocnění, od těžkého až po benigní formu dospělých, se klinicky projevují důsledky nadměrné tvorby kostní hmoty. Kost však má špatnou kvalitu a snadněji se láme. Diagnostika onemocnění vychází z vyšetření rodinné anamnézy, rtg a laboratorního vyšetření. Diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit ostatní sklerozující osteopatie. U těžkých forem onemocnění může být prospěšná transplantace dřeně a zejména osteoklastů.


Autor: prof. MUDr Jan Štěpán DrSc.


Literatura:
1. Laing C.M., Toye A.M., Capasso G., Unwin R.J.: Renal tubular acidosis: developments in our understanding of the molecular basis. Int J Biochem Cell Biol 2005, 37, 1151–1161
2. Ogbureke K.U., Zhao Q., Li Y.P.: Human osteopetroses and the osteoclast V-H+-ATPase enzyme system. Front Biosci 2005,10, 2940–2954
3. Schaller S., Henriksen K., Sorensen M.G., Karsdal M.A.: The role of chloride channels in osteoclasts: ClC-7 as a target for osteoporosis treatment. Drug News Perspect 2005, 18, 489–495
4. Tolar J., Teitelbaum S.L., Orchard P.J.: Osteopetrosis. N Engl J Med l2004, 351, 2839–2849.
Balemans W, Van Wesenbeeck L, Van Hul W. A clinical and molecular overview of the human osteopetroses. Calcif Tissue Int 2005, 77, 263–274

Design and code by webmaster