Detail hesla - Poruchy vyvolané požíváním alkoholu

Poruchy vyvolané požíváním alkoholu



Slovníková definice
Poruchy vzniklé v souvislosti s nadměrným požíváním alkoholu.

Plná definice

Alkohol se v organismu odbourává pomocí alkoholdehydrogenázy přes acetylaldehyd, acetát, acetyl CoA až na vodu, CO2 a uvolněnou energii. Na metabolismu alkoholu se podílí i další enzymatické systémy, např. mikrosomální systém oxidující etanol (MEOS) a kataláza. Alkohol zasahuje do neurotransmiterových systémů, zejména do systému dopaminergního, byla prokázána souvislost mezi účinkem alkoholu a tvorbou endorfinů.

Diagnostika přítomnosti alkoholu v krvi

Přítomnost alkoholu v krvi se zjišťuje Widmarkovou reakcí, která spočívá v oxidaci dvojchromanu draselného alkoholem za pomoci kyseliny sírové. Jde o nespecifickou reakci, která zachycuje přítomnost i dalších těkavých látek (aceton, acetaldehyd, vyšší alkoholy aj.). Tyto látky lze přesněji identifikovat pomocí plynové chromatografie. Pro orientační zjištění přítomnosti alkoholu v dechu se používá detekčních trubiček pod označením Detalcol. Při pozitivním výsledku se žluté krystalky dvojchromanu draselného mění na zelený síran chromitý.

Pokud se alkoholémie určí pouze Widmarkovou reakcí, pak se za nezvratný důkaz požití alkoholu považuje hladina 0,3 promile a vyšší. Hladina alkoholu po jeho požití dosahuje maxima za 30–90 minut, poté klesá rychlostí 0,12–0,18 promile za hodinu.

Prostá podnapilost – ebrietas simplex – je nejčastějším projevem akutní intoxikace; její klinický obraz nemusí vždy odpovídat alkoholémii, vedle množství požitého alkoholu hraje roli individuální tolerance, věk, celková odolnost a momentální fyzický a psychický stav.

Lehká podnapilost zhruba odpovídá alkoholémii 0,5–1,5 promile. Intoxikovaný jedinec se v důsledku snadnějšího překonávání společenských zábran chová uvolněně, je hovorný, jeho sebevědomí je lehce zvýšené, prodlužuje se reakční čas, sebekontrola je snížená. I hladiny pod 0,5 promile mohou v tomto směru psychiku lehce ovlivnit, což pro výkon zodpovědné činnosti (např. u řidičů) představuje nebezpečí.

Při středně silné podnapilosti (alkoholémie cca 1,6–2,5 promile) dochází k silným afektům a agresivním projevům, k výrazné ataxii, vrávorání i pádům.

Při alkoholémii nad 2,5 promile jde o těžkou podnapilost, která vede k bradypsychii a perseveracím, řeč je setřelá, dysartrická, poruchy taxe a rovnováhy jsou velmi nápadné, intoxikovaný jedinec se v tomto stavu často pomočí a pokálí, při zvracení může dojít k aspiraci a udušení zvratky. Alkoholémie nad 5 promile se považuje za letální, odolní jedinci však přežijí i hladiny daleko vyšší.

V podnapilosti snadno dochází k trestné činnosti. Uvádí se, že asi 70 % vražd je spácháno pod vlivem alkoholu.

Těžší intoxikace alkoholem odeznívá i několik dnů, než dojde k úpravě acidobazické rovnováhy a hladiny minerálů.

Zvláštním případem je patická opilost (ebrietas pathica), která je zvláštním případem mrákotného stavu. Za nepříznivých podmínek (vyčerpání, oslabení organismu hladověním, infekcí, dehydratací, horkem, individuální nesnášenlivost alkoholu, organické postižení CNS apod.), k ní může dojít po vypití i malého množství alkoholu. Běžné příznaky podnapilosti (např. ataxie) nejsou zpravidla patrné, chování bývá často agresivní a nemotivované. Na proběhlý stav je amnézie. Pokud dojde ke spáchání trestného činu, konstatování patické ebriety vede k zastavení trestního řízení.

Pojmem ebrietas complicata se označuje podnapilost, při níž dochází ke kvantitativním změnám v reakcích podnapilého jedince. Neadekvátně silně reaguje na slabý podnět, souvislost mezi podnětem a reakcí je však nepopiratelná. Komplikovaná podnapilost bývá někdy vyprovokována interakcí alkoholu a psychofarmak.

Alkohol nepříznivě ovlivňuje proces zapamatování. U škodlivého užívání alkoholu, zejména však ve stadiu závislosti, jsou běžná okénka (palimpsesty), tj. výpadek vzpomínek na určitý úsek podnapilosti. Z forenzního hlediska nemá tento jev žádný dopad na posouzení rozpoznávacích a ovládacích schopností pachatele v době spáchání trestného činu.

Terapeutická opatření přicházejí v úvahu při těžké opilosti, kdy hrozí aspirace zvratků, útlum dechového centra a podchlazení. Stavy hlubokého bezvědomí spadají do péče ARO – nutno monitorovat základní životní funkce. Doporučuje se parenterální podávání vitaminu B1, úprava hypoglykémie a hypokalémie infúzemi, v kritických případech hemodialýza.

Syndrom závislosti se vedle příznaků fyzické a psychické závislosti projevuje ranními doušky, dosud vysokou tolerancí, několikadenními tahy, okénky, občasnými neúspěšnými pokusy o abstinenci; sociální komplikace vedou k rozpadu manželství a propadu v profesionálním zařazení. Klesá potence, vzrůstá žárlivost, dochází k agresivním projevům a celkovému zhrubnutí povahy. Své pití alkoholik racionalizuje, dle jeho názoru za ně může manželka, vláda, společnost apod.

Pokračující návyk vede k poklesu tolerance s celkovou degradací psychické a fyzické výkonnosti. V tomto terminálním stadiu alkoholik z nedostatku financí pije nekvalitní alkoholické nápoje, případně jejich náhražky (např. čisticí prostředky). Nápadný je třes a progrese somatických komplikací (cirhóza jater, ca jater a pankreatu, akutní nekróza pankreatu, ICHS, vředová choroba, polyneuropatie, poruchy hemokoagulace, infekční nemoci při snížené imunitě aj.). Průměrná délka života alkoholiků je asi o 10 let kratší než odpovídá průměrné populaci.

V povědomí odborné veřejnosti se dosud udržuje dělení na vývojová stadia alkoholismu dle Jellineka. I. stadium (počáteční, prealkoholické) zachycuje údobí, kdy si piják uvědomuje, že pije jinak než druzí, že mu alkohol přináší úlevu v jeho problémech, a proto zvyšuje frekvenci pití a jeho dávky. Ve II. stadiu (prodromálním, varovném) se zvyšuje tolerance, piják se za pití stydí, objevují se okénka. Toto stadium zhruba odpovídá termínu „škodlivé užívání“ resp. „abúzus“ alkoholu. Ve III. stadiu (rozhodném, kruciálním) stále stoupá tolerance, v důsledku častého pití narůstají konflikty (i se zákonem), rozpadají se interpersonální vztahy. IV. stadium se nazývá konečné, terminální – odpovídá nejspíše syndromu závislosti s poklesem tolerance, společenskou degradací a úpadkem tělesného a duševního zdraví.

K odvykacímu stavu dochází po vysazení alkoholu v průběhu dlouhodobého abúzu. Jsou výrazné vegetativní příznaky (palpitace, tachykardie, vzestup TK, ortostatická hypotenze, někdy zvracení, malátnost, nespavost, tremor). Z psychických obtíží neklid, deprese, úzkost, poruchy soustředění, nevýkonnost, malátnost.

Dramatický obraz poskytuje odvykací stav s deliriem tremens, které se vyvine většinou do 24–36 hodin po poslední konzumaci alkoholu. Jsou však známé i případy, kdy delirium propukne během pití. K prvním příznakům deliria tremens patří nespavost, psychomotorický neklid, úzkostné rozhlížení, psychická tenze, reagování na indiferentní zvuky a třes. Delirium propuká v plné síle v pozdních večerních a nočních hodinách, kdy hrubý třes a kvalitativní porucha vědomí jsou pro diagnózu vedoucími příznaky. Pacient je zarudlý v obličeji, potí se, je neklidný, jeví tendenci utíkat z lůžka, shazuje se svého těla halucinovaná drobná zvířata (mikrozoopsie), nejčastěji myši. Iluzivně vnímá přítomné osoby, odpovídá halucinovaným hlasům, stoupá TK, pulsová frekvence i teplota. Pokud porucha trvá řadu dnů, dochází k vyčerpání organismu a vážným tělesným komplikacím (bronchopneumonie, kardiální selhání). V dřívějších dobách se uváděla 5% letalita; i při dnešních terapeutických možnostech může dojít k úmrtí. Většinou však delirium končí přechodem do spánku a vymizením psychopatologických příznaků – zbývá nejvýše ostrůvkovitá amnézie na děsivé prožitky. Vzácně může delirium tremens přejít do Korsakovovy psychózy nebo do alkoholové halucinózy.

Terapie odvykacích stavů

Úprava vodního a minerálního hospodářství, u deliria tremens clomethiazol (Heminevrin) 2–3 kapsle po 300 mg každé 3 hodiny do zklidnění stavu, preparát nepodávat déle než 10 dní, vysazovat postupně, jde o návykovou látku. Lze užít i atypického neuroleptika tiapridu. Z trankvilizérů se doporučuje chlordiazepoxid. clorazepat, příp. diazepam.

Alkoholová halucinóza vzniká po dlouholetém abúzu alkoholu. Jejím hlavním příznakem jsou sluchové halucinace typického charakteru. Pacient slyší zpravidla dva hlasy, z nichž jeden ho chválí, druhý haní (anatagonistické halucinace). S tím je spojena úzkost a nespavost.

Korsakovova alkoholová psychóza začíná většinou jako akutní psychotická porucha (delirium tremens, paranoidně halucinatorní syndrom), v jejímž průběhu se objevují hrubé poruchy paměti, trpí zejména vštípivost. V nepříznivě probíhajících případech po vymizení akutní psychotické symptomatiky zůstává obraz trvalé demence s úplnou ztrátou vštípivosti paměti K alkoholové demenci simplexního rázu může dojít i v důsledku mnohaletého abúzu alkoholu, aniž předchází akutní psychotická porucha. Spíše je výsledkem prohlubujících se organických povahových změn.

V akutním stadiu Korsakovovy psychózy neuroleptika, při rozvíjející se demenci léčba užívaná při Alzheimerově demenci – selegilin, nootropika, je-li šance na zmírnění psychopatologické symptomatiky.

Pokud pokračuje v abúzu gravidní žena, projeví se teratogenní účinky alkoholu ve zdravotním postižení dítěte v podobě fetálního alkoholového syndromu (FAS). Novorozenec je poznamenán menším tělesným vzrůstem, mikrocefalií, hypoplazií mandibuly a maxily, zúžením očních štěrbin a dalšími anomáliemi. V psychickém stavu mentální retardace a poruchy chování (obtížná vychovatelnost, sklon k agresivitě, zvýšená irritabilita, poruchy pozornosti, hyperaktivita aj.). Pokud alkoholička během těhotenství abstinuje, nebezpečí FAS nehrozí.

Léčba alkoholismu má v našem státě dlouhou tradici. U jejích začátků stál doc. MUDr. Jaroslav Skála, který propracoval a realizoval její zásady na svém pracovišti U Apolináře v Praze 2. Hlavní důraz je kladen na skupinovou psychoterapii a režimovou terapii. Značná pozornost se věnuje rodinným příslušníkům, kteří se účastní mnohých terapeutických aktivit. Vedle ústavní léčby na specializovaných odděleních psychiatrických lůžkových zařízení a ambulantní léčby v ordinacích AT se v současné době těší pozornosti i nestátní péče včetně dobrovolných sdružení typu Anonymních alkoholiků (AA) a socioterapeutických klubů (KLUS dle doc. Skály).

Z biologických metod se v současné době již upustilo od averzivní terapie typu tzv. „blinkaček“, které spočívaly ve vybudování podmíněného reflexu (alkohol = zvracení). Upouští se i od užívání disulfiramu (Antabus). Již se striktně netrvá na tom, aby pacient absolvoval alkohol-antabusovou reakci (AAR). Považuje se za dostatečné, když je přesně poučen o následcích, které by mělo při saturaci organismu Antabusem požití alkoholu (zarudnutí v obličeji, vzestup TK, tíseň na prsou, tenze, ztížené dýchání, tachykardie…). V komplexní protialkoholní léčbě se uplatňuje též acamprosat, který snižuje touhu po požívání alkoholu.


Autor: Redakce


Literatura:
Raboch J., Pavlovský P.: Psychiatrie, 3. vydání, Triton 2003

Design and code by webmaster