Detail hesla - Absces sleziny

Absces sleziny



Slovníková definice
Relativně zřídkavé onemocnění. Nachází se pouze v 0,2-0,7% pitevních nálezů. V poslední době se však zdá, že prevalence narůstá nejspíše v souvislosti s lepší diagnostikou, nárůstem počtu injekčních uživatelů drog a počtu imunosuprimovaných osob.

Plná definice

Etiopatogeneze

Klasickými původci abscesů sleziny jsou streptokoky, stafylokoky, salmonely a E. coli. U imunosuprimovaných jedinců se často uplatňují i patogenní kvasinky a houby (Candida spp., Aspergillus spp.), mykobakteria a řada oportunních patogenů. Na rozdíl od jiných intraabdominálních abscesů není anaerobní infekce u abscesů sleziny častá.

Nejčastější příčinou vzniku abscesu sleziny je bakteriémie při infekční endokarditidě . Původ infekce však může být i v močových cestách, infikovaných ranách nebo v trávícím traktu. Absces se častěji vyskytuje u imunosuprimovaných osob (HIV infekce, chemoterapie, steroidní léčba, diabetes mellitus, injekční uživatelé drog). Ke vzniku abscesu napomáhá i trauma sleziny. Přímé šíření infekce z okolních břišních orgánů není časté.

Klinický obraz

Nejčastějším příznakem je horečka (95%). Častá je i bolest v levém horním břišním kvadrantu, která vyzařuje na levou stranu hrudníku a do oblasti levé lopatky. Asi u poloviny nemocných lze prokázat splenomegalii a palpační citlivost sleziny. Řada nemocných si stěžuje na nechutenství, nauzeu, zvracení a slabost. Z laboratorních nálezů je nejčastější leukocytóza.

Nejzávažnějšími komplikacemi abscesu sleziny jsou perforace do peritoneální dutiny a penetrace do okolních orgánů.

Diagnostika a diferenciální diagnostika

Protože jsou příznaky abscesu sleziny většinou nespecifické, je diagnostika tohoto onemocnění založena na využití zobrazovacích metod (ultrazvuk, počítačová tomografie, nukleární magnetická rezonance).

Terapie

Neléčený absces sleziny má vysokou mortalitu. Zlatým standardem léčby je provedení splenektomie a současná antibiotická léčba namířená proti zdroji infekce – endokarditidě, sepsi. Empirickou léčbu představuje podávání vankomicinu nebo oxacilinu v kombinaci s aminoglykosidem, cefalosporinů třetí nebo čtvrté generace nebo fluorovaných chinolonů. Tato iniciální léčba se potom modifikuje dle výsledků hemokultur či kultivace z abscesu. Zatím je jen málo zkušeností s punkcí či drenáží abscesu pod kontrolou ultrazvuku či CT.


Autor: Prof. MUDr Petr Husa CSc.


Literatura:
1. Mandell GL, Bennett JE, Dolin R. Mandell, Douglas, and Bennett´s Principles and Practice of Infectious Diseases. Fifth Edition. Philadelphia, Churchil Livingstone 2002.
2. Gorbach DL, Falagas M, Mylonakis E, Stone DR. The 5-Minute Infectious Diseases Consult. Philadelphia, Lippincott Williams & Wilkins 2001, 527 pp.

Design and code by webmaster