Detail hesla - Sportovní medicína

Sportovní medicína



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice
Úvod

Ke zdravému životnímu stylu jistě neodmyslitelně patří i dostatečná pohybová aktivita. Za účelem co možná nejvíce zefektivnit tuto činnost jsou mnohými sportovci využívány různé doplňky, které podporují zpevnění či růst svaloviny, ochraňují kloubní chrupavku či umožňují podávat vyšší fyzický výkon. Ve smyslu kloubní ochrany se jedná především o látky ze skupiny chondroprotektiv, o kterých bylo pojednáno v kapitole 6. Využití zbývajících látek ve sportovní medicíně včetně různých doporučených jídelníčků by pak jistě vydalo na celou publikaci. Podstatou těchto doplňků bývají obvykle jednoduché (např. D-(+)-pinitol – zvyšuje využitelnost a retenci kreatinu v organismu; podporuje svalovou sílu a hypertrofii či facilituje tvorbu ATP), ale i složitější sacharidy, aminokyseliny/peptidy/bílkoviny či glycerol/triacylglyceroly. Obvykle obsahují rovněž celou paletu vitaminů (např. pangamin – lipotropní (pozitivní vliv na katabolismus lipidů), adaptogenní či ergogenní (zvýšení nabídky makroergních sloučenin) účinek), minerálů (vápník, fosfor, hořčík, sodík, železo, zinek, chrom, měď, bór, vanad či selen) a rostlinných výtažků (terpeny, alkaloidy) apod.

Pro srozumitelnost a alespoň letmou orientaci v této problematice se proto alespoň ve stručnosti zmíníme o těch nejčastěji využívaných látkách, a to opět ve smyslu jejich mechanismu účinku či klinické účinnosti.

Aminokyseliny a jejich deriváty

Obsahem doplňků velmi často bývají bílkoviny, jako např. glutamin, arginin, taurin, leucin, isoleucin či valin. Případný obsah proteinů se neukazuje být významným benefitem na výkonnost svalu.

Taurin

Taurin (kyselina 2-aminoethansulfonová) je látkou příbuznou cysteinu s antioxidačním potenciálem, čímž zabraňuje lipoperoxidaci buněčných membrán. Ačkoliv postrádá ve své molekule karboxylovou skupinu, bývá často řazena mezi aminokyseliny. Naše tělo je sice do jisté míry schopno jej vytvářet z cysteinu či methioninu, avšak tato endogenní produkce není často dostatečná a jsme proto z velké části nuceni taurin přijímat potravou (ryby, mléko či maso). Jeho název je odvozen z latinského slova „taurus“, což znamená býk, neboť byl poprvé izolován právě z dobytčí žluči. Přirozeně se v lidském těle vyskytuje např. ve žluči, kde vytváří konjugáty s kyselinou chenodeoxycholovou a cholovou. Jeho účinky jsou však rovněž zmiňovány na úrovni modulace neurotransmise, v udržování homeostázy kalcia či v regulačních pochodech probíhajících v tukové tkáni. Některé práce rovněž naznačují jeho význam jako trofického faktoru v sítnici, nervovém systému či ledvinách. Zajímavé jsou rovněž výsledky pozorování jeho kardioprotektivních účinků či jeho antagonistického působení na systém renin-angiotensinogen-aldosteron. Za zmínku jistě stojí i práce pojednávající o jeho antiobezitickém či hypoglykemizujícím působení.

Glutamin a arginin

Glutamin je aminokyselinou, u které je předpokládán její podpůrný či dokonce povzbuzující vliv na obranyschopnost, ale především je nezbytný k tvorbě svalových proteinů. Možný imunomodulační účinek však bývá spíše vyvracen. Zmiňován rovněž bývá i v souvislosti s možným antiproteolytickým působením. Víceméně neprokázán zůstává vliv glutaminu na zvýšenou tvorbu glykogenu při současném požití sacharidů.
Obdobné výsledky se týkají i argininu. Arginin společně s glycinem a methioninem je však nezbytný pro tvorbu kreatinu a zesiluje tak jeho účinky. Spíše nepravděpodobná se však zdá být skutečnost, že vyšší nabídka argininu může vést k vyšší tvorbě kreatinu – determinující je v tomto ohledu aktivita arginin-glycin admidinotransferázy (AGAT).
Běžná denní dávka glutaminu je 0,1–0,3 g/kg t. hm.; argininu 3,5–5 g. Nežádoucí účinky nejsou popisovány.

HMB

HMB (beta-hydroxy-beta-methylbutyrát) je degradačním produktem aminokyseliny leucinu. Jeho suplementace bývá zdůvodňována sníženým odbouráváním bílkovin, což v konečném důsledku pozitivně přispívá k velikosti svalu a jeho síle. V cytosolu jaterních či svalových buněk je navíc konvertován na HMG-CoA, tedy raný prekurzor cholesterolu de novo.

Běžná denní dávka odpovídá 3 g, které je však možné rozložit do 3 dílčích dávek.

Kreatin

Kreatin se během uplynulých několika let stal jedním z nejoblíbenějších látek obsažených v doplňcích stravy využívaných ve sportovní medicíně, avšak objeven byl již podstatně dříve, a sice již v 1. polovině 19. století. V lidském těle je běžně částečně syntetizován v játrech, částečně je přijímán jako součást potravy bohaté na červené maso. Cestou krevního oběhu se dostává do vláken příčně pruhované kosterní svaloviny, přesněji do sarkoplazmy a do mitochondrií. Děje se tak prostřednictvím dvou k tomu uzpůsobených transportérů CreaT1 a CreaT2.

Kreatin bývá podáván s cílem zvýšit intracelulární pool fosfokreatinu (PCr), jenž hraje důležitou roli v energetickém obratu svalové buňky, především v obnově zásob ATP při velké fyzické zátěži (sprint apod.). Užívání kreatinu bývá dáváno do souvislosti se zvýšenou svalovou silou a větší velikostí svalových vláken. Otevřená stále zůstává i otázka možné potenciace jeho účinku při současném podávání argininu.

Doporučovaný příjem kreatinu je udáván v množství odpovídající 3 gramům (běžný režim na 28 dnů – setrvalejší účinek); možno je však dávku zvýšit až na 20 gramů za den ve 4 dílčích dávkách (urychlený režim na dobu 5 dnů). Současný příjem sacharidů (zejm. ribóza, ale i jiné) poněkud zvyšuje přechod kreatinu do cílové tkáně (rovněž ribóza významně usnadňuje znovuobnovení zásob nitrobuněčného ATP). Příjem kreatinu bývá spojen i s váhovým přírůstkem, což je dáno retencí vody v organismu.

Z vedlejších nežádoucích účinků připisovaných užívání kreatinu bývají zmiňovány svalové křeče či pocit zvýšeného svalového napětí, avšak literárně jsou značné rozpory o jejich výskytu.

Glycerol

Glycerol je přirozeně se vyskytující molekulou v lidském organismu – tvoří především základní strukturu triacylglycerolů. Po podání per os je rychle vstřebáván a vstupuje do systémové cirkulace. Díky pozitivně osmotickým vlastnostem je schopen indukovat retenci tekutin, která je současně s ním do organismu vpravena. Dosud provedené studie zaměřující se na sledování výkonnosti při podání glycerolu disponují spíše smíšenými výsledky.

Podáván je obvykle v množství 1–1,5 g/kg tělesné hmotnosti společně s 25–35 ml tekutiny/kg přibližně 2 hodiny před excesivní tělesnou zátěží s předpokládanými ztrátami vody (sportování v horkých a vlhkých podmínkách).
Z nežádoucích účinků bývá zmiňována bolest hlavy či zažívací obtíže.

Ostatní

Setkat se rovněž můžeme s doplňky obsahujícími mimo jiné např. melatonin. Jedná se o hormon, který ovlivňuje střídání biorytmů. Jelikož jeho zvýšená koncentrace bývá dávána do souvislosti s usínáním, takovéto doplňky mohou nalézt své uplatnění u sportovců pohybujících se napříč časovými pásmy. Nutné je však upozornit na možné nežádoucí účinky v podobě bolestí hlavy, stejně tak jako na kontraindikaci současného užívání hypnotik či warfarinu. Neměly by jej rovněž užívat těhotné, osoby trpící epilepsií, migrénou či některým psychiatrickým onemocněním.

Pyruvát je často označován jako spalovač tuků. Avšak je-li podáván v klinicky účinných dávkách, bývá jeho užívání vedle zvýšené fyzické výkonnosti provázeno současně diskomfortem zažívacího traktu.

Jiří Slíva
Převzato z
Doplňky stravy. Praha: Triton 2009
http://www.tridistri.cz

Autor: Redakce

Design and code by webmaster