Detail hesla - Mentální bulimie

Mentální bulimie



Slovníková definice
Onemocnění charakterizované opakujícími se epizodami záchvatovitého přejídání. Choroba je spojena s vysokou koncentrací pacienta na jídlo a přehnanou kontrolou tělesné hmotnosti. Kritéria nemoci jsou v současné době hodnocena podle DSM IV.

Plná definice

Epidemiologie

Epidemiologické studie se velice liší. Dle kvalifikovaného odhadu splňuje kritéria DSM IV cca 1,6 % dospívajících dívek a mladých žen. Mentální bulimie (MB) se vyskytuje spíše ve starší adolescenci a mladé dospělosti. Zcela výjimečné jsou případy se začátkem pod 14 let.

Převažují děvčata nad chlapci, cca v poměru 3–4 : 1. Epidemiologická data vycházejí z dotazníkových studií. Diagnostikován a léčen je jen zlomek případů, většina MB zůstává nepoznána nebo objevena až po letech trvání choroby. Pacienti se totiž za svůj stravovací problém stydí, jsou jím psychicky traumatizováni a aktivně jej skrývají.

Symptomatologie

Hlavním projevem jsou bulimické epizody, rychlý až záchvatovitý příjem velkého množství stravy. Epizoda může mít i několik tisíc kalorií. Kritériem MB jsou dvě epizody týdně za poslední tři měsíce. Epizoda bývá zakončena spontánním nebo navozeným zvracením, spánkem, bolestmi břicha nebo hlavy. Pacienti jsou tímto stravovacím chováním velmi stresováni a snaží se jej kompenzovat redukčními dietami a intenzivním cvičením anebo i opakovaným zvracením a abúzem emetik a laxativ (u purgativní formy). Pro MB je typické výrazné kolísání váhy, nebývá přítomna obezita. Řada dalších projevů a komplikací je podobná jako u mentální anorexie (MA) – například hypokalemie, způsobená katabolismem a abúzem laxativ, emetik a diuretik, sekundární amenorea nebo sekundární osteoporóza. Depresivní syndrom je mnohem častější než u MA.

Etiopatogeneze

Etiopatogeneze, tak jako u všech poruch příjmu potravy (PPP), není známá, může se podílet řada vlivů ze všech tří složek osobnosti (bio-psycho-sociální vlivy). Osobnostní predispozice jsou jiné než u mentální anorexie (MA). Často se jedná o pacienty s rizikovým chováním. Z individuálních vlastností je již premorbidně často přítomna ztráta sebekontroly s nízkým sebehodnocením. Přítomen bývá nikotinismus, abúzus alkoholu nebo návykových látek jak v osobní, tak v rodinné anamnéze. Rodina bývá často neúplná nebo dysfunkční, v rodinné anamnéze je vyšší výskyt obezity a deprese.

Diagnostika

Diagnostika je velmi obtížná, protože většina pacientů své problémy skrývá. Často na problém upozorní spolužáci nebo spolupracovníci pacienta, kteří zaznamenají zvracení nebo manipulace s jídlem. Při diagnostice se držíme kritérií DSM IV (Tabulka 1).

Tabulka 1 Kritéria mentální bulimie dle DSM IV

  • Opakované epizody záchvatovitého přejídání charakterizované oběma následujícími parametry

1. epizoda vede v krátkém čase k většímu příjmu stravy, než přijímá většina lidí

2. pocit selhání kontroly nad vlastními stravovacími návyky, pociťované jako nemožnost zastavit epizodu nebo neschopnost kontroly nad požitým množstvím stravy

  • Rekurentní kompenzační chování, se snahou předejít váhovému přírůstku

1. navozeným zvracením

2. abúzem laxativ, diuretik, klysmat a jiných léků

3. hladověním

4. intenzivním cvičením

  • Bulimické epizody jsou minimálně 2x za týden po dobu tří měsíců
  • Sebehodnocení kolísá podle aktuální postavy a váhy

Typ

  • nepurgativní: v průběhu kompenzatorního chování pacienti drží redukčních diety, intenzivně cvičí, ale nepoužívají „očišťování“ formou zvracení nebo abúzu léků

Diferenciální diagnóza

MB je svým způsobem podobná MA, hlavně koncentrací na jídlo, nespokojeností s vlastní postavou a snahou o redukování váhy. Obtížně odlišitelná je purgativní forma MA, která může mít i ojedinělé bulimické epizody. Důležité je zjištění frekvence epizod (u MB je kritériem choroby frekvence 2x týdně po dobu 3 měsíců). Další diferenciální diagnózou je záchvatovité přejídání, které patří mezi nespecifické poruchy příjmu potravy (EDNOS – eating disorder not otherwise specified). Jde o opakované epizody přejídání bez kompenzačního chování (redukčních diet nebo purgativního chování). Tato forma poruchy příjmu potravy bývá spojena s obezitou. Další jednotkou patřící do EDNOS je „syndrom nočního přejídání“. Pro něj je příznačná večerní anorexie, nespavost a noční přejídání. Často bývá reakcí na neúspěch redukční diety. V adolescenci je vzácný.

Z neurologických důvodů přejídání přichází v úvahu Prader – Williho syndrom , který začíná v dětství a kromě neukojitelné chuti k jídlu a obezity přináší i mentální retardaci, hypotonii a hypogenitalismus. Poškození ventromediální části hypotalamu je spojeno s hyperfagií a obezitou.

Terapie

Efektivní je multidisciplinární spolupráce pediatra, psychiatra a psychologa. Základním kamenem léčby je psychoterapie. Nejvíce se používají kognitivně-behaviorální metody. Část pacientů potřebuje antidepresivní medikamentózní terapii.

Průběh a prognóza

Průběh je chronický a přináší možnost řady komplikací. Při nezvládnutí depresivního syndromu je vysoké riziko suicidia.

Použité zkratky

DSM IV – Diagnostický a statistický manuál IV. Dokument Americké psychiatrické asociace, 4. edice vznikla v roce 2000 v USA (Washington).

MA – mentální anorexie

MB – mentální bulimie

EDNOS – eating disorder not otherwise specified (nespefická porucha příjmu potravy)

Převzato z
Bayer M., ed.
Pediatrie - lékařské repetitorium. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz


Autor: Redakce


Literatura:
Lask B, Bryant-Waugh R. Eating disorders in Childhood and Adolescence. 3rd edition, London, New York, 2007, Rotledge Taylor and Francis Group. 405 stran.
Krch FD et al. Poruchy příjmu potravy, Praha 1999, Grada. 238 stran.
Boeck MA. Bulimia nervosa. In: Friedman SB, Fisher M, Schonberg SK. Comprehensive Adolescent Health Care. Quality Medical Publishing St. Louis, Missouri, USA 1992, str. 232–237.

Design and code by webmaster