Detail hesla - EB-viróza

EB-viróza



Slovníková definice
Původcem je virus Epsteina-Barrové (EBV) patřící mezi herpetické viry.

Plná definice
Zdrojem nákazy jsou nemocní lidé, ale i osoby s inaparentní infekcí či zdraví nosiči viru, který po nákaze doživotně přetrvává v organismu. Občas dochází k jeho reaktivaci a vylučování slinami. Člověk se infikuje obvykle přímým kontaktem (líbání, předměty potřísněné slinami) či kapénkovou cestou, je možný i přenos transfuzí nebo transplantátem. Po expozici dochází k iniciální infekci orofaryngeálních epiteliálních buněk a prostřednictvím B lymfocytů se infekce dále šíří. Od nejútlejšího věku dochází postupně k promořování, které je v přímé závislosti na socioekonomických podmínkách – v horších je intenzivnější a rychlejší. V dospělém věku je možno prokázat EBV protilátky u 90 % evropské populace. Inkubační doba není přesně známa, pohybuje se kolem 2 až 7 týdnů. U malých dětí probíhá nákaza často inaparentně, onemocnění je nejběžnější v dorostovém věku. Výskyt je sporadický během celého roku. Onemocnění zanechává dlouhodobou imunitu.

Primoinfekce probíhá u malých dětí zpravidla asymptomaticky, ale u adolescentů je klasickou a nejčastější manifestací infekční mononukleóza, charakterizovaná horečkou, bolestí v krku a lymfadenopatií (viz heslo Mononukleóza infekční). Ojediněle proběhne jako hemolytická anémie, trombopenie nebo polyradikuloneuritida. Virus přetrvávající v organismu po primoinfekci se může při poklesu odolnosti hostitele reaktivovat. K reaktivaci dochází často v nejrůznějších životních situacích: těhotenství, vyšší věk, psychický stres či operační zákrok, malnutrice, vrozené i získané imunodeficience, maligní, autoimunní a alergická onemocnění. Reaktivace také provází vleklá onemocnění ledvin a jater, roztroušenou mozkomíšní sklerózu i jiné nemoci. Při reaktivaci se virus vylučuje slinami, ale ke klinickým projevům nedochází. Závažný průběh EB-virózy může být u osob s významnou poruchou imunity (např. po transplantaci orgánu či kostní dřeně), kdy dochází k těžkému postižení plic, krvetvorby, jater i jiných orgánů nebo k nádorové proliferaci B lymfocytů (tzv. potransplantační lymfoproliferativní choroba). EBV se podílí i na etiologii některých nádorů (Burkittova lymfomu a karcinomů v oblasti hltanu).

Virologická diagnostika se opírá o průkaz sérových protilátek proti virovým antigenům: antigen virové kapsidy (VCA), časný antigen (EA) a nukleární antigen (EBNA). Při primoinfekci nalézáme protilátky proti VCA ve třídě IgM, IgA a IgG, protilátky proti EA, ale IgG protilátky proti EBNA nebývají přítomny a objevují se až v rekonvalescenci. Při reaktivaci infekce se znovu objevují IgM protilátky proti VCA a EA (viz tabulka). Nález sérologické formule charakterizující aktivní EBV infekci však neznamená, že EB virus způsobil přítomné klinické příznaky. Bylo ověřeno, že např. takzvaný únavový syndrom s infekcí EBV nesouvisí. Specifická terapie EB-virózy zatím neexistuje.

Tab. Sérologický profil specifických protilátek proti antigenům EB viru

Protilátky
Fáze infekce           VCA EA EBNA-1

IgM IgG IgG IgM IgG
primoinfekce ++ ++/+++ +/– +
rekonvalescence po nedávné primoinfekci (2.–3. měsíc) –/+  +++  –/+  –/+  +/–
nosičství + ++
reaktivace ++ +++ + –/+ +++

Marie Staňková, Vilma Marešová, Jiří Vaništa
Převzato z
Repetitorium infekčních nemocí. Praha: Triton 2008.
http://www.tridistri.cz

Autor: Redakce

Design and code by webmaster