Detail hesla - Hepatitida D

Hepatitida D



Slovníková definice
Neexistuje samostatná virová hepatitida D, ale vždy je nutná současná infekce HBV. Virus hepatitidy D (HDV) i HBV mají stejné cesty přenosu a současná infekce je většinou závažnější než infekce jen HBV.

Plná definice

Infekce se přenáší parenterálně, především krví a krevními produkty a mezi injekčními uživateli drog. Vzhledem k rutinnímu vyšetřování dárců na infekci HBV a stále se rozšiřujícímu počtu osob vakcinovaných proti HBV je infekce HDV celosvětově na ústupu. Přenos HDV sexuálně nebo vertikálně je poměrně vzácný. Hepatitida D je endemická v některých jihoamerických zemích, v oblasti Středomoří, v Rumunsku a některých částech jižní a střední Afriky. Podle hrubých odhadů je celosvětově infikováno HDV asi 5% nemocných s chronickou hepatitidou B.

Opakovaně bylo zjištěno, že se infekce HDV v České republice vyskytuje jen výjimečně, ale je nutné na ni myslet u cizinců nebo našich občanů, kteří dlouhodobě pobývali v rizikových oblastech, zejména pokud tam dostali transfuze krve nebo podstoupili zákroky s rizikem přenosu HBV nebo HDV.

Etiologie

HDV je unikátní infekční agens, který je více podobný virům rostlin, než jiným živočišným virům. Jedná se o tzv. satelitní virus, který potřebuje jiný (pomocný) virus pro svůj přenos a množení. Pro HDV je takovým pomocným virem HBV. Mezi živočišnými viry není zatím znám jiný satelitní virus než HDV. HDV patří do čeledi Deltaviridae, virus tvoří samostatný rod. Obal viru hepatitidy D tvoří povrchový antigen HBV (HBsAg) a v jádru je antigen viru hepatitidy D (HDAg) a ribonukleová kyselina viru (HDV RNA).

Patofyziologie

Patogenetický mechanismus, kterým působí HDV na jaterní buňky není zatím znám.

Klinický obraz

Inkubační doba hepatitidy D je podle různých pramenů různě dlouhá. Je však jasné, že musí být v rozmezí inkubační doby hepatitidy B. Většinou je udávána v rozmezí 4-7 týdnů. V praxi může dojít ke dvěma klinicky různě závažným situacím:

a) Koinfekce HBV a HDV. Pacient se v tomto případě nakazí ve stejnou dobu oběma viry. Výsledek koinfekce je většinou příznivý a jen 2-7% pacientů přechází do chronicity.

b) Superinfekce HDV na chronickou infekci HBV. V tomto případě dojde u pacienta s chronickou infekcí HBV k akutní exacerbaci chronické hepatitidy, k rychlé progresi do jaterní cirhózy nebo k dekompenzaci již existující cirhózy. Velmi častá (10-20%) je i fulminantní hepatitida. Obecně jde tedy o mnohem závažnější situaci, než je koinfekce.

Diagnostika a diferenciální diagnostika

Protilátky anti-HDV IgM se objevují v průběhu akutní hepatitidy D jako první a pokud nedojde k přechodu infekce do chronicity, postupně ze séra mizí a jsou nahrazovány protilátkami anti-HDV IgG. U chronické hepatitidy D nacházíme pozitivní jak protilátky třídy IgM (výše jejich titru koreluje s aktivitou chronické hepatitidy), tak ve vysokém titru i protilátky třídy IgG. Ve specializovaných laboratořích se provádí i průkaz antigenu hepatitidy D (HDAg), který se v séru objevuje především v akutní fázi hepatitidy a HDV RNA, jejichž přítomnost v séru je časným a citlivým ukazatelem jak akutní, tak i chronické hepatitidy D.

Komplikace

Fulminantní hepatitida, rychlá progrese chronické hepatitidy do jaterní cirhózy, dekompenzace jaterní cirhózy.

Terapie

Cílem léčby je útlum replikace HDV (HBV DNA bývá většinou negativní i polymerázovou řetězovou reakcí (PCR) díky supresivnímu vlivu HDV na replikaci HBV, který je většinou spojen s normalizací ALT a histologickým zlepšením. Výsledky terapie koinfekce HBV/HDV nejsou dobré. V klinických studiích byl prokázán příznivý vliv podávání konvenčního interferonu (IFN) alfa ve vysokých dávkách (9MU 3 × týdně) nebo pegylovaného IFN alfa-2a po dobu 1 roku. Obnovení replikace HDV je po ukončení léčby pravidlem, ale histologický efekt přetrvává nejméně 10 let po léčbě. Lamivudin není účinný a kombinace pegylovaného IFN a ribavirinu nezvyšuje účinnost léčby.

Prognóza

Při koinfekci HBV/HDV většinou dobrá, při superinfekci nejistá.

Prevence a profylaxe

Vakcinace proti HBV chrání i proti infekci HDV.

Autor: Prof. MUDr Petr Husa CSc.


Literatura:
1. Husa P. Virové hepatitidy. Praha, Galén 2005, 248 s.
2. Lok ASF, McMahon BJ. Chronic hepatitis B. AASLD Practice Guidelines. Hepatology 2007; 45: 507-539.
3. Husa P, Plíšek S, Šperl J, Urbánek P (koordinátoři), Galský J, Hůlek P, Kümpel P, Němeček V, Volfová M (v abecedním pořadí). Diagnostika a léčba chronické hepatitidy B. Doporučený postup ČHS a SIL ČLS JEP. Datum vydání září 2007. 1) Klin mikrobiol inf lék 2007 (v tisku); 2) Vnitř Lék 2007; (v tisku).

Design and code by webmaster