Detail hesla - Bacilonosičství

Bacilonosičství



Slovníková definice
Stav imunologické rovnováhy, při níž člověk vylučuje stolicí, močí či kapénkami z dýchacích cest patogenní mikroby, aniž by měl příznaky klinického onemocnění, které tito původci vyvolávají.

Plná definice
Hlavní význam a nebezpečí nosičství je v tom, že se nosiči – zvláště pokud jejich nosičství nebylo zjištěno – mohou stát zdroji nákazy. Latentní nosičství patogenů má tedy mimořádný epidemiologický význam. Proto je nezbytné jejich vyhledávání, kontrolování (zda dodržují předepsaná doporučení a zda dosud vylučují patogeny) a vhodný je i pokus o sanaci nosičství.

Nosičství se pozoruje jak u řady bakteriálních druhů, tak u virových agens (vironosiči – např. hepatitida B), ale i nosičství parazitů (např. Entamoeba histolytica) a patogenních hub. Nosičství může být trvalé – prakticky bez léčby celý život, např. u Salmonella typhi, nebo dočasné – pozitivita v rekonvalescenci, která trvá týdny, event. i měsíce, výjimečně do jednoho roku, např. u gastroenteritických salmonel, Corynebacterium diphteriae. Pneumokoky v dýchacích cestách má většina populace, během času dochází k výměně jednotlivých sérotypů. I ostatní streptokoky mohou být izolovány z míst, která nejeví žádné známky zánětu. Nosičství bývá častou příčinou mylných diagnóz u celé řady onemocnění nosohltanu a respiračního traktu. Průkaz bakterie ještě nedokazuje, že mikrob je zodpovědný za klinické příznaky. Některé izolované sérotypy jsou ale plně virulentní a mohou vyvolat vážné onemocnění. Při nosičství ß-hemolytických streptokoků dochází i bez léčby během několika týdnů ke ztrátě virulence a kultivace z krku nosičů odhalí pouze nízkou denzitu bakterií. Nosičství meningokoků bývá zjišťováno v kolektivech při epidemiologickém šetření v ohnisku epidemie – sanace penicilinem je vhodná, izolované sérotypy jsou často plně virulentní.

Po onemocnění břišním tyfem a paratyfem B může dojít přibližně u 4 % pacientů k bacilonosičství. U některých se manifestní onemocnění v anamnéze ani nezjistí (asymptomatický průběh). Většinou jde o starší ženy s hepatobiliárním onemocněním. Nosiči vylučují salmonely nejčastěji stolicí, někdy i močí, event. jsou vylučovány hnisem při chronické osteomyelitidě. Postižení jsou kontrolováni a evidováni zdravotními ústavy, musí dodržovat příslušné zásady, aby nebyli nebezpeční pro své okolí (např. nesmí pracovat v potravinářství). Léčení je buď konzervativní (fluorochinolony, ampicilin, ko¬trimoxazol, v některých případech dle citlivosti cefalosporiny 3. generace), nebo tam, kde jsou prokázány změny na žlučových cestách, se doporučuje chirurgický zákrok při současném podávání antibiotik. Po onemocnění ostatními salmonelami dochází k trvalému bacilonosičství zřídka, postup je shodný jako u nosičů S. typhi (viz břišní tyfus). Častěji se objevuje pozitivita v rekonvalescenci a většinou spontánně vymizí. V určitých případech je možné docílit eradikace salmonel podáváním fluorochinolonového přípravku.

Z virových nákaz je nosičství nejčastější u herpetických virů a u původců některých virových hepatitid (viz příslušná kapitola). Také adenoviry často dlouho perzistují v lymfatické tkáni.

Marie Staňková, Vilma Marešová, Jiří Vaništa
Převzato z
Repetitorium infekčních nemocí. Praha: Triton 2008.
http://www.tridistri.cz

Autor: Redakce

Design and code by webmaster