Detail hesla - Aktinomykóza

Aktinomykóza



Slovníková definice
Chronické infekční onemocnění endogenního původu, které je vyvoláno anaerobními mikroorganismy rodu Actinomyces, nejčastěji Actinomyces israelii. Jsou běžně přítomny jako komenzál v ústní dutině, vyskytují se i na jiných sliznicích včetně ženského genitálu. Při porušení integrity sliznice aktinomycety pronikají do tkáně a vytvářejí mnohočetné abscesy, často vzájemně komunikující a obklopené granulační tkání. Tvoří se i četné píštěle. Infekce postupuje dále kontinuálním šířením, méně často se šíří i hematogenní cestou a vytváří vzdálená ložiska.

Plná definice
Aktinomykóza může postihnout kteroukoli část lidského těla. Nejčastější je cervikofaciální forma, kde východiskem nákazy může být kariézní chrup. Ta se manifestuje jako prknovitý infiltrát, lokalizovaný nejčastěji při úhlu dolní čelisti. Infiltrát je na pohmat nebolestivý, kůže nad ním je prostoupena vícečetnými píštělemi s trvalou nebo intermitentní hnisavou sekrecí. Zánět se může šířit do kosti, kterou destruuje. Gynekologická forma se objevuje u žen jako komplikace dlouhodobě zavedeného nitroděložního tělíska, nemoc probíhá řadu týdnů plíživě a upozorní na sebe zpravidla až rozvojem komplikace – ileem, obliterací močových cest, šokovým stavem apod. Při vyšetřování nebo operaci se zjistí nález připomínající maligní bujení: v malé pánvi i v dutině břišní nacházíme tuhé masy, do nichž jsou zahrnuty urogenitální orgány i střevní kličky. Plicní forma vzniká nejčastěji při aspiraci sekretu z dutiny ústní. Klinický obraz může mít charakter TBC (chronická rozpadová pneumonie se vznikem empyému). Je možná i invaze do hrudní stěny, která může být prostoupena četnými píštělemi. Břišní forma se může rozvinout i po chirurgickém zákroku na tlustém střevě či po perforaci divertiklu. Drénující píštěle mohou pak pronikat i do břišní stěny. Opět je třeba diferenciálně diagnosticky odlišit tumor. Při generalizovaných formách se infekce šíří hematogenní cestou do kůže, obratlových těl, mozku, jater, ledvin a u žen do pánevních orgánů.

Diagnózu stanoví ve většině případů histologické vyšetření. V excidované tkáni nebo bioptickém vzorku se zjistí typické aktinomykotické drúzy – drobná tvrdá zrníčka obsahující kolonie mikrobů. Možný je i mikroskopický či kultivační průkaz z hnisu – mikrobi rostou ve tvaru vláken s pravým větvením. Pravou aktinomykózu je třeba odlišit od synergické mikrobiální infekce, na jejímž rozvoji se účastní několik druhů bakterií. Aktinomycety mohou být součástí této směsi, ale nejsou hlavní složkou.

Onemocnění má vleklý průběh a prognóza je závislá na včasné diagnóze a klinické formě (při postižení CNS je 25% úmrtnost).

Terapie spočívá v dlouhodobé aplikaci penicilinu trvající i několik měsíců po vyhojení. Dobrých výsledků lze dosáhnout i klindamycinem, účinné mohou být rovněž aminopeniciliny,  tetracykliny nebo makrolidy. Často je nutný i rozsáhlý chirurgický zásah. Za účinnou se považuje také radioterapie v protizánětlivé dávce.

Preventivním opatřením je adekvátní ústní hygiena a stomatologická péče, gynekologické kontroly u žen s dlouhodobě zavedenými intrauterinními tělísky, řádné ošetření ran (kousnutí) způsobených člověkem.

Onemocnění podléhá povinnému hlášení.

Marie Staňková, Vilma Marešová, Jiří Vaništa
Převzato z
Repetitorium infekčních nemocí. Praha: Triton 2008.
http://www.tridistri.cz

Autor: Redakce


Doporučená literatura z nakladatelství Triton:

nakladatelství Triton
Lékařská mikrobiologie - nesmí se dělat dotisk!!!


Design and code by webmaster