Detail hesla - Tamponáda srdce

Tamponáda srdce



Slovníková definice
Rychlé nahromadění tekutiny v perikardiální dutině, omezující plnění komor natolik, že dochází k život ohrožujícímu rozvoji hypotenze až zhroucení cirkulace.

Plná definice

Etiologie a patogeneze

Nejčastější příčinou srdeční tamponády jsou: metastatická postižení perikardu při tumorózním onemocnění plic, zmnožení perikardiální tekutiny při urémii a iatrogenně vyvolaná tamponáda při perforaci srdce v souvislosti s transseptální katetrizací, zaváděním elektrody pro dočasnou stimulaci, kardioangiografií nebo při perforaci koronární arterie v průběhu koronárních katétrových intervencí. Tlak v perikardu je za normálních okolností negativní. S rychlým narůstáním objemu perikardiální tekutiny se intraperikardiální tlak zvyšuje, současně se zvyšuje i plnící diastolický tlak pravé komory a střední tlak v pravé síni a zmenšuje se tlakový rozdíl mezi levou a pravou síní. Přesáhne-li centrální žilní tlak hodnotu 15 mm Hg, dochází k prudkému snižování minutového srdečního výdeje a poklesu arteriálního tlaku. U nezvětšeného srdce může mít zvětšení objemu perikardiální tekutiny o 200 ml katastrofické důsledky (zatímco při velmi pomalém narůstu nemusí ani zvětšení o 2 litry vést ke zvýšení centrálního žilního tlaku). Rozvíjející se tamponáda bývá provázena vagovou reakcí (zpomalení sinusové srdeční akce až pasivní nodální rytmus), přispívající k rozvoji hypotenze a cirkulační la­bility.

Klin. obraz a dg.

Hemodynamicky významné zmnožení perikardiální tekutiny se projevuje zvýšenou náplní krčních žil, hypotenzí a paradoxním pulsem při fyzikálním vyšetření, zmnožením perikardiálního výpotku při echokardiografickém vyšetření a charakteristickým skiaskopickým obrazem. Paradoxní puls stanovíme jednoduše a velmi přesně měřením systolického krevního tlaku v průběhu hlubokého dýchání: za normálních okolností kolísá jeho maximum v závislosti na dýchání jen mírně. Při paradoxním pulsu je rozdíl mezi maximální hodnotou v exspiriu a minimální hodnotou v inspiriu větší než 10 mm Hg (při velmi pomalé desuflaci tlakované manžety tonometru slyšíme prvně Korotkovův zvuk pouze při maximálních hodnotách systolického tlaku, minimální hodnota je ta, při které slyšíme Korotkovův zvuk každého srdečního stahu). Při echokardiografickém vyšetření je charakteristická změna kinetiky stěny pravé síně zmnoženým výpotkem, při skiaskopii je diagnostický obraz »mrtvého srdce« (zcela chybí pohyb pravé a levé srdeční kontury související se srdeční revolucí). Etiologickou diagnózu obvykle stanovíme cytologickým vyšetřením výpotku získaného při punkci perikardu.

Terapie

Léčebným zásahem, řešícím alespoň iniciální kritickou fázi stavu ohrožujícího život je punkce perikardu. Za méně urgentních okolností může být k prevenci recidiv vhodné chirurgické vytvoření perikardiálního okénka (komunikace perikardiální a abdominální nebo pleurální dutiny) nebo perikardektomie.

Jiří Kvasnička

Převzato z

Horký K, ed. Lékařské repetitorium. Druhé vydání. Praha : Galén 2005, s. 625-626.

www.galen.cz


Autor: Galén

Design and code by webmaster