Detail hesla - Výpotek v perikardu chronický

Výpotek v perikardu chronický



Slovníková definice
Zmnožení perikardiální tekutiny (někdy značné) různého původu (zánětlivé při tbc, provázející chronickou ledvinovou nedostatečnost nebo myxedém, často idiopatické - kdy se původ nepodaří objasnit), které se vyvíjí dlouhou dobu, a nemívá proto obvykle závažnější hemodynamické důsledky (nejsou projevy systémového městnání nebo srdeční tamponády).

Plná definice

Klin. obraz a dg.

Klinický obraz idiopatického perikardiál­ního výpotku bývá chudý, nemocný může být i asymptomatický a ke specialistovi je poslán pro zvětšení srdečního stínu na rtg plic nebo náhodnému nálezu zmnožení perikardiální tekutiny při echokardiografii. U symptomatických pacientů jsou v popředí klinické projevy základního onemocnění: tuberkulózy (subfebrility, noční pocení, úbytek hmotnosti aj.), urémie (nauzea, anémie, vysoká plazmatická hladina kreatininu), myxedému (zimomřivost, bledost, chrapot). Pro diagnózu je nejdůležitější echokardiografie, která prokáže přítomnost výpotku, dovolí kvantitativní posouzení jeho množství a může demonstrovat inhomogenitu tekutiny, eventuálně přítomnost fibrinových nebo fibrózních struktur u výpotků zánětlivého původu. Důležité je cytologické vyšetření aspirátu. Punkce perikardu je relativně bezpečná tam, kde vzdálenost perikardu od srdečních struktur v místě vpichu je alespoň 1 cm.

Idiopatické zmnožení perikardiální tekutiny: nemocní mohou být zcela asymptomatičtí. Při velkém výpotku v perikardu je evakuace bezpečná, ale někdy musí být provedena opakovaně. Ve výpotku bývá chudý cytologický nález a vysoká hladina cholesterolu

Zmnožení perikardiální tekutiny při myxedému: každý myxedém a naprostá většina hypotyreóz bývá provázena zmnožením perikardiální tekutiny, které nemá žádný klinický význam.

Perikardiální výpotek při tbc: pro diagnózu je důležitý (i když ne zcela specifický) lymfocytární výpotek, průkazný je bioptický nález získaný malou torakotomií. Nutná je dlouhodobá léčba antituberkulotiky.

Perikardiální výpotek u dialyzovaných nemocných: jeho objem odráží kvalitu dialýzy.

Perikardiální výpotek u revmatických onemocnění: je téměř u všech nemocných s aktivní chorobou, je však hemodynamicky nevýznamný.

Terapie

Léčba je určována základním vyvolávajícím onemocněním.

Jiří Kvasnička

Převzato z

Horký K, ed. Lékařské repetitorium. Druhé vydání. Praha : Galén 2005, s. 681.

www.galen.cz


Autor: Galén

Design and code by webmaster