Detail hesla - Kardioverter-defibrilátor implantabilní

Kardioverter-defibrilátor implantabilní



Slovníková definice
Generátor elektrických impulsů spojený s elektrodovým systémem, který umožňuje kontinuální monitoraci srdečního rytmu a automatickou léčbu vzniklé arytmie (včetně fibrilace komor) aplikací elektrických stimulů či elektrického výboje o vyšší energii. V současnosti představuje nejúčinnější léčebný prostředek ke snížení výskytu náhlé arytmické smrti u pacientů s vysokým rizikem vzniku maligních komorových tachyarytmií. Česká republika s počtem 40 implantací ICD na 1 milion obyvatel v roce 2002 patřila k evropskému průměru.

Plná definice

Původně byl systém ICD implantován thorakotomickým přístupem. Technologický pokrok vedl mimo jiné ke zmenšení generátoru impulsů (pod 100 g a 50 ml) a zavedení endovazálního elektrodového systému, což umožňuje provedení implantace ICD technikou srovnatelnou s implantací kardiostimulátoru. Tato léčba však zůstává vyhrazena specializovaným akreditovaným centrům.

Komplexní elektroda (zahrnující snímací a stimulační elektrodu a velkoplošnou intrakardiální defibrilační elektrodu) je zaváděna cestou levé podklíčkové či cefalické žíly do pravé srdeční komory. Vlastní přístroj (jehož kovové pouzdro tvoří často druhou defibrilační elektrodu) je implantován do levé podklíčkové krajiny. Nejnovější systémy používají další elektrodu v pravé srdeční síni, což umožňuje podstatně spolehlivější rozlišení mezi komorovými a supraventrikulárními tachyarytmiemi a je to využíváno pro síňo-komorovou sekvenční stimulaci, včetně režimu s adaptabilní stimulační frekvencí. Ve fázi klinického výzkumu je použití síňové defibrilace k léčbě některých forem paroxysmální fibrilace síní.

Současné přístroje poskytují možnost tzv. stupňovité terapie, která zahrnuje: antitachykardickou stimulaci, nízkoenergetické (tzv. kardioverzní) výboje, defibrilační výboje s maximální energií (obvykle 30-34 J) a antibradykardickou stimulaci. Používány jsou bifazické výboje, které jsou účinnější. Rozpoznávací funkce přístroje, jež mají kromě spolehlivé detekce tachyarytmie též zajistit rozlišení mezi komorovou a supraventrikulární či sinusovou tachykardií, a tak minimalizovat riziko falešně aplikovaných výbojů, obsahují řadu algoritmů, hodnotících kromě frekvence tachy­arytmie též charakter jejího vzniku, stabilitu srdečního cyklu, změnu intrakardiálního signálu či další ukazatele. ICD též obsahuje paměťové prvky, umožňující určité holterovské funkce včetně uchování různě dlouhých záznamů intrakardiálního (komorového, popř. i síňového) elektrogramu z epizod tachyarytmie. To dává možnost zpětně posoudit průběh arytmických epizod a analyzovat spolehlivost rozpoznání a ukončení arytmie a dle toho zvolit optimální režim antitachykardické impulsoterapie. Řadu komorových tachykardií lze ukončit antitachykardickou stimulací bez aplikace pro pa­cienta nepříjemného výboje.

Nepochybnou indikací implantace ICD jsou dokumentované hemodynamicky závažné komorové tachyarytmie, které nelze úspěšně léčit jiným způsobem či u nichž nelze efekt léčby spolehlivě ověřit výsledkem kontrolního invazivního elektrofyziologického vyšetření (EFV), popř. ambulantního Holterova monitorování EKG. Další indikací této léčby jsou synkopální stavy nejasné etiologie, přičemž při EFV či Holterově monitorování EKG je zachycena závažná komorová tachyarytmie a další léčba není dle těchto testů účinná nebo ji pacient netoleruje. Dosud otevřená zůstává otázka profylaktických implantací ICD u pacientů, jejichž klinický profil ukazuje na zvýšené riziko náhlé arytmické smrti, avšak zatím se u nich klinická arytmie nemanifestovala. Menší randomizované studie zatím svědčí pro příznivý efekt těchto profylaktických implantací ICD. Spolehlivější odpověď by však měly přinést další probíhající prospektivní randomizované studie u různých skupin pacientů. V České republice jsou zatím obdobně jako ve většině evropských států respektovány indikace k implantaci ICD, odpovídající sekundární prevenci závažných komorových tachyarytmií. Implantaci ICD lze provést, pokud byla tato indikace schválena meziústavní indikační komisí.

J. Bytešník

Převzato z

Horký K, ed. Lékařské repetitorium. Druhé vydání. Praha : Galén 2005, s. 284.

www.galen.cz



Autor: Galén

Design and code by webmaster