Detail hesla - Cor pulmonale při plicních onemocněních

Cor pulmonale při plicních onemocněních



Slovníková definice
Dle SZO je definováno jako hypertrofie pravé komory srdeční, způsobená plicní hypertenzí v důsledku plicních onemocnění, onemocnění hrudníku nebo plicních cév s výjimkou změn vyvolaných vrozenými nebo získanými vadami srdečními. Chronické cor pulmonale vyvolané postižením plicních cév viz. hesla Hypertenze plicní primární a Embolie plicní opakovaná. U chronického cor pulmonale je plicní hypertenze prekapilární - tlak v levé síní je normální a zvýšen je tlak v plicnici (střední tlak 20 mm Hg a vyšší).

Plná definice

Etiologie a patogeneze

Hlavní příčinou plicní hypertenze je hypoxická vazokonstrikce plicních cév. Příčinou alveolární hypoxie je porucha ventilační a respirační funkce plic. Respirační acidóza zhoršuje pak hypoxickou plicní vazokonstrikci. U hypoxické formy cor pulmonale přispívá k plicní hypertenzi polycytémie a hypervolémie. Tento typ cor pulmonale nacházíme u chronické obstrukční bronchopulmonální ne­moci, Pickwickova syndromu (alveolární hypoventilaci při nadměrné obezitě), těžkých forem spánkové apnoe, poruch ventilace v důsledku nervových poruch a u kyfoskoliózy. U některých plicních onemocnění (intersticiální plicní fibrózy, silikózy, pneumokoniózy, beryliózy a stavů po plicních resekcích) je pak plicní hypertenze způsobena restrikcí plicního parenchymu (restriktivní forma plicní hypertenze). Nejčastější příčinou cor pulmonale u nás je chronická obstruktivní bronchopulmonální nemoc. Přítomnost respirační insuficience ukazuje na možnost plicní hypertenze. U chronické obstrukční bronchopulmonální nemoci předcházejí vývoj cor pulmonale projevy respirační insuficience.

Klin. obraz a dg.

U kompenzovaného cor pulmonale se diagnostika opírá o nález známek hypertrofie pravé komory nebo plicní hypertenze. V klinickém nálezu je to pulsace hypertrofické pravé komory parasternálně (u emfyzému hůře zjistitelné), akcentace 2. ozvy nad plicnicí a systolický šelest nad tri­kuspidální chlopní. V EKG nalézáme voltážová kritéria hypertrofie pravé komory srdeční (R vyšší než S ve V 1 , R ve V 1 7 mm a větší, RV 1 + SV 5 10,5 mm a větší, R menší než S ve V 5 , typ S 1 , S 2, S 3 , posun elektrické osy doprava, P pulmonale, negativní T ve V 1 - V 3, blok pravého raménka Tawarova). Na snímku plic je šíře truncus intermedius 18 mm nebo více při technice teleradiografie indikátorem plicní hypertenze. Snížená hodnota ejekční frakce pravé komory při radionuklidové ventrikulografii je nepřímým indikátorem plicní hypertenze. Cenné jsou zejména známky plicní hypertenze a dilatace pravé komory při echokardiografickém vyšetření. Přesné stanovení plicní hypertenze však umožňuje jen srdeční cévkování.

Dekompenzované cor pulmonale je charakterizováno tachykardií, cvalem, dilatací pravé komory srdeční a klinickými známkami kongesce ve velkém oběhu (zvýšený centrální žilní tlak projevující se zvýšenou náplní krčních žil v poloze vpolosedě, zvětšená játra, otoky dolních končetin, eventuálně ascites), které nejsou provázeny známkami městnání v malém oběhu. Dekompenzované cor pulmonale vzniká nejčastěji při vzplanutí infekce v dýchacích cestách, které vede ke zhoršení respirační insuficience a k akutnímu zhoršení plicní hypertenze. U chronické obstruktivní bronchopulmonální nemoci rozeznáváme 2 formy: modré chrchlače (tzv. »blue bloaters«), u nichž převažují cyanóza, hypoxémie, polyglobulie a plicní hypertenze; a růžové foukače (tzv. »pink puffers«), u nichž převažuje emfyzém, bez polyglobulie a bez výraznější hypoxémie a bez výraznější plicní hypertenze. Častý je kašel, který může někdy vést k synkopě.

Terapie

Základem léčby je oxygenoterapie a léčba infekce v dýchacích cestách širokospektrými ATB. Podáváme kyslík nosní sondou v takovém množství, které nezvyšuje P a CO 2 a již uspokojivě koriguje hypoxémii; trvání oxygenoterapie má být nejméně 12-15 hodin denně. Nevhodná je inhalace 100% kyslíkem, jelikož u respirační insuficience vzniká rezistence dýchacího centra na zvýšenou hladinu CO 2 v plazmě a úlohu stimulu dýchacího centra přebírá hypoxický stimul. Mezi další podpůrnou léčbu patří aminophyllin pro svůj broncholytický a vazodilatační účinek, mukolytika, diuretika (opatrně - riziko metabolické alkalózy) a dostatek kalia Při polyglobulii flebotomie. Digoxin není vhodný. U nemocných vykazujících progresi při této léčbě je indikována umělá plicní ventilace. U nemocných s významnou respirační insuficiencí je důležitou léčbou ambulantní oxygenoterapie, při níž nemocní vdechují kyslík z oxygenátoru (přístroj koncentrující kyslík ze vzduchu). Tato metoda prokazatelně zlepšuje přežívání nemocných. Indikací je arteriální PO 2 nižší než 8,0 kPa ve stabilizovaném stavu nemocného, přičemž test inhalací 2,5 l/min O 2 po dobu 10 min musí vést ke zlepšení arteriálního PO 2 alespoň o 1 kPa.

Prevence

Důležité je nekouřit, dále prevence profesionálních plicních onemocnění a řádná léčba respiračních infektů. Velice vhodné je i preventivní očkování proti chřipce.

J. Widimský

Převzato z

Horký K, ed. Lékařské repetitorium. Druhé vydání. Praha : Galén 2005, s. 81–82.

www.galen.cz



Autor: Galén

Design and code by webmaster