Detail hesla - Syndrom Wernickeho

Syndrom Wernickeho



Slovníková definice
Wernickeova encefalopatie. Důvodem vzniku je dlouhodobý nedostatkem thiaminu vznikající např. při alkoholismu nebo po resekci žaludku. Dochází k degenerativní lézi corpora mamillaria. Mezi symptomy patří okohybné poruchy (nejčastěji obrna nervus abducens, obrna konjugovaného pohledu), ataxie, apatie, delirium, poruchy rovnováhy a chůze, horizontální a vertikální nystagmus, zornicové poruchy, svalové záškuby a horečky. Carl Wernicke (15. 5. 1848, Tarnowitz – 15. 6. 1905, Dörrberg im Geratal), německý neurolog a psychiatr. Studoval medicínu na Uniwersytet Wrocławski. Působil jako profesor psychiatrie a neurologie ve Wroclawi. Je po něm pojmenováno „Wernickeovo centrum“ – senzorické centrum řeči (area 41, 42). Jeho poškozením vzniká „Wernickeova afázie“ – senzorická afázie. Snažil se dokázat, že ohraničené léze cerebrální oblasti mohou způsobit specifický neurologický deficit. Vycházel z toho, že určitá oblast v mozku je přímo odpovědná za realizaci a reprezentaci nějaké psychické funkce, patřil mezi tzv. „lokalizacionisty“. Oproti tomu vystupovali „ekvipotencialisté“ (Friedrich Goltz, Hughlings Jackson, Kurt Goldstein), kteří vycházeli z toho, že každá změna v mozku promění dynamiku celého systému – dojde pak k nastolení nové rovnováhy, což se zároveň projeví na změně psychických funkcí.


Autor: Redakce

Design and code by webmaster