Detail hesla - Hemodialýza

Hemodialýza



Slovníková definice
není k dispozici

Příbuzná hesla: Selhání ledvin chronické

Plná definice
Nemocní v terminální fázi selhání musí být léčeni náhradou funkce ledvin dialyzačními metodami nebo transplantací ledvin. Z dialyzačních metod dnes používáme hemodialýzu nebo peritoneální dialýzu.

Zahájení hemodialyzační léčby

Pravidelná dialyzační léčba by měla být zahájena včas, obvykle při vzestupu koncentrace urey nad 30 mmol/l, kreatininu mezi 600–800 µmol/l a poklesu clearance kreatininu pod 0,25 ml/s, u diabetiků zpravidla o něco dříve. Před zahájením pravidelné dialyzační léčby je třeba včas založit trvalý cévní přístup a provést očkování proti hepatitidě B, také léčbu erytropoetinem je nutno vzhledem k těžké anémii často zahájit již před začátkem dialyzační léčby. Nejpozději od dosažení sérové koncentrace kreatininu 200 µmol/l (stadium 4 chronického onemocnění ledvin, pokles glomerulární filtrace pod 0,5 ml/s) by měl být nemocný s chronickou renální insuficiencí dispenzarizován v predialyzační poradně.

V této poradně by měl být pacient v optimálním případě seznámen s oběma hlavními dialyzačními metodami (hemodialýzou, peritoneální dialýzou) tak, aby si po konzultaci s nefrologem mohl jednu z obou metod vybrat. Asi 1/3 nemocných je však stále posílána na jednotlivá dialyzační střediska teprve ve fázi chronického selhání ledvin, často s uremickými příznaky, aniž předtím byli nefrologem sledováni („pacient z ulice“). Takový pacient je často zbytečně vystaven riziku řady dalších komplikací.

Principy

Při hemodialýze dochází v dialyzátoru k odstraňování retinovaných anorganických i organických látek difuzí. Současně je odstraňována voda a v ní rozpuštěné látky ultrafiltrací. Léčba hemodialýzou obvykle probíhá třikrát týdně 4 hodiny. Cílem dialýzy je zejména snížit hladiny dusíkatých katabolitů, draslíku a fosfátů v krvi, upravit poruchu acidobazické rovnováhy a odstranit tekutinu retinovanou v mezidialyzačním období. Současně bývají pacientům podávány léky upravující hypertenzi, anémii, poruchu kalciumfosfátového metabolismu aj. (viz dále). Hemodialýza je mimotělní očišťování krve, při kterém přichází krev do styku s cizím materiálem s rizikem srážení v dialyzátoru i krevních setech. Při hemodialýze je proto nutná antikoagulační léčba, nejčastěji je podáván kontinuálně či intermitentně heparin. U nemocných s krvácivými projevy je možno zvolit tzv. bezheparinovou hemodialýzu.

Cévní přístup

K připojení nemocného na přístroj je potřeba kvalitní cévní přístup, který zajistí opakovaně dostatečný přítok krve do dialyzátoru (alespoň 200–300 ml/min). Jako dočasný cévní přístup na omezený počet výkonů u nemocných s akutním selháním ledvin anebo u nemocných v pravidelném dialyzačním programu před založením trvalého cévního přístupu lze použít dvojcestný katétr uložený ve v. jugularis, méně často ve v. subclavia nebo v. femoralis. Klasickým trvalým cévním přístupem je arteriovenózní podkožní píštěl (fistule) mezi a. radialis a v. cephalica. U pacientů s nevhodným žilním systémem užíváme různé složitější varianty trvalých cévních přístupů (např. žilní štěpy nebo umělé cévní protézy, které se implantují na paži či předloktí). Komplikace cévních přístupů (hematom, trombóza, aneuryzma, infekce) často souvisejí se špatnou punkční technikou. Vyžadují zpravidla kontrolu cévním chirurgem a nezřídka i chirurgickou revizi. Stenózy cévního přístupu lze také řešit angioplastikou. Cévní zkrat také navozuje hyperkinetickou cirkulaci a významným způsobem zvyšuje srdeční výdej (běžně o 500–1 000 ml/min). U pacientů se sníženou systolickou srdeční funkcí může vést založení a rozvoj arteriovenózního shuntu k srdečnímu selhání. U pacientů s významně sníženou systolickou srdeční funkcí proto nelze běžnou arteriovenózní píštěl použít a jako cévní přístup je nutno u nich použít permanentní žilní katétr ve v. jugularis nebo subclavia.

Dieta

Dialyzovaní pacienti by měli mít dostatečný příjem bílkovin (1,2–1,5 g/kg/den) a energetický přísun (150 až 160 kJ/kg/den), příjem tekutin je nutno upravit dle velikosti diurézy (u anurických pacientů 500 ml/den), u oligoanurických nemocných je nutná přísná restrikce draslíku (s nutností vynechat potraviny s vysokým obsahem draslíku, tj. např. ovoce, džem, houby, luštěniny), často je nutná i restrikce fosforu (0,8–1,5 g/den). Vhodná je suplementace vitaminů (řady B a C).

Převzato z

Češka R. et kol.
Interna. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz

Autor: prof. MUDr. Richard Češka, CSc. a kolektiv autorů

Design and code by webmaster