Detail hesla - Autozomálně dominantní polycystická choroba ledvin

Autozomálně dominantní polycystická choroba ledvin



Slovníková definice
ADPCHL je nejčastější dědičné onemocnění ledvin s výskytem 1 : 500–1 000 živě narozených dětí. Projevuje se přítomností cyst v obou ledvinách s postupnou progresí cyst a zánikem renálního parenchymu a vývojem terminálního selhání ledvin.

Plná definice
Etiopatogeneze

Asi u 85 % nemocných je onemocnění vyvoláno mutací v genu PKD1 pro polycystin 1 na 16. chromozomu, u zbývajících pacientů je přítomna mutace v genu PKD2 pro polycystin 2 na 4. chromozomu. Oba polycystiny jsou exprimovány v primárních ciliích tubulárních buněk, které zřejmě fungují jako mechanosenzory. Důsledkem poruchy funkce cilií je dilatace tubulů, proliferace tubulárních buněk a vznik a postupná expanze parenchymatózních cyst.

Klinický obraz

Klinicky se ADPCHL projevuje akutními či chronickými bolestmi v bedrech, hypertenzí (až u 70 % pacientů s ještě normální glomerulární filtrací), recidivujícími močovými infekcemi (alespoň jedna epizoda, obvykle gramnegativní, močové infekce se objeví v průběhu života u 50 % nemocných), hematurií (často makroskopickou) a nefrolitiázou (až u 20 % pacientů, nejčastěji urátovou). Močová infekce i krvácení do cysty mohou být navíc spojeny s teplotami a leukocytózou. Cysty (obvykle asymptomatické) se mohou vyskytovat také v játrech a pankreatu. U pacientů s ADPCHL se významně častěji než v běžné populaci (až u 10 % dospělých nemocných) vyskytují aneurysmata mozkových tepen s rizikem subarachnoidálního krvácení. Časté a obvykle hemodynamicky nevýznamné jsou abnormality srdečních chlopní, nejčastěji prolaps ¬mitrální chlopně či aortální regurgitace.

Průběh

Průběh onemocnění je velmi variabilní a vyznačuje se obvykle postupným narůstáním objemu cysty i celkového objemu obou ledvin, teprve později dochází také k poklesu glomerulární filtrace a vývoji terminálního selhání ledvin u pacientů s mutací v PKD1 genu v průměru v 54 letech a u pacientů s mutací v PKD2 genu v průměru v 74 letech.

Diagnostika

Základní metodou v klinické diagnostice zůstává ultrasonografie, přesnější, ale nákladnější a pacienta více zatěžující je vyšetření CT či MRI. Jistota diagnostického závěru stoupá s věkem, diagnózu také podporuje nález extrarenálních cyst. V genetickém vyšetření se stále uplatňuje zejména vazebná analýza, v případě genu PKD2 lze použít i přímou diagnostiku.

Léčba

Léčba hypertenze (s použitím inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu) významně ovlivňuje vývoj onemocnění. Symptomaticky léčíme močové infekce, krvácení do cyst a urolitiázu. V současné době probíhají klinické studie s léky, které by měly přímo ovlivnit růst cyst, buď ovlivněním sekrece tekutiny do cyst (inhibitory V2 receptoru pro vazopresin, tzv. vaptany, somatostatin), nebo buněčné proliferace (inhibitory mTOR – sirolimus či everolimus).

Převzato z

Češka R. et kol.
Interna. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz

Autor: prof. MUDr. Richard Češka, CSc. a kolektiv autorů

Design and code by webmaster