Detail hesla - Nemoc Pagetova

Nemoc Pagetova



Slovníková definice
Onemocnění nejasné etiologie charakterizované dvoufázovým průběhem. V resorpční fázi dochází k odbourávání a k novotvorbě nedokonale mineralizované kostní matrix. V reparačním stadiu pak dochází ke sklerotizaci přestaveného okrsku. Vyskytuje se v 6. a 7. decenniu. Klinicky se projevuje deformitami. Léčba je konzervativní. Užívají se bisfosfonáty II. a III. generace, které blokují osteoklastickou resorpci kostní tkáně.

Plná definice

Pagetova nemoc je druhou nejčastější chorobou skeletu. Manifestuje se jako monoostotická nebo polyostotická forma s prevalencí 4 % (v 55 letech věku) až 9 % (v 80 letech). Nejvíce je postižena anglosaská populace, vzácnější výskyt je u populace skandinávské a asijské.

Etiologie

U Pagetovy nemoci je primárně postižen osteoklast, který je u geneticky predisponovaných pacientů aktivován protrahovanou infekcí pomalými viry ( respirační syncytiální virus, paramyxovirus a spalničkový virus). Připouští se i možný vliv toxické látky, například olova. Dědičnost je autosomálně dominantní (v 1. linii onemocní 15–40 % příbuzných), ale heterogenní, vázaná na HLA systém a další predispozičních geny zodpovědné za extrémní aktivaci osteoklastů. Nejsilnější vztah u familiární formy Pagetovy choroby byl zaznamenán ke genu SOSTM1 na chromozomu 5q35, který kóduje expresi proteinu p 62 (sequestosom 1) a prostřednictvím interleukinů a RANKL aktivuje NF k B. Byly také identifikovány bodové mutace v UBA doméně genu pro P62 a inaktivační mutace v genu pro osteoprotegerin (TNFRSF11B) nebo geny TRANCE osy (TNFRSF11A).

Klinický obraz

V iniciální fázi může být onemocnění asymptomatické. Později v poroticko-sklerotickém stadiu, postihujícím nejčastěji lebku, dlouhé kosti a pánev, jsou v popředí bolesti související s překrvením tkáně, mikrofrakturami a deformitami kostí. Při kompresi míchy deformovanými obratli nebo ochrnutí hlavových nervů jsou časté neurologické projevy.

Diagnóza

Diagnózu Pagetovy nemoci potvrdí mimořádně vysoké hodnoty ukazatelů novotvorby kosti (alkalická fosfatáza, N- a C-propeptidy prokolagenu typu I v séru a korboxylovaný osteokalcin). Vysoké jsou i hodnoty markerů osteoresorpce (N- a C- telopeptidy kolagenu typu I a deoxypyridinolin v moči).

Pagetova nemoc má typický rentgenový obraz s lyticko-sklerotickými lézemi, ztluštěním trabekul a kortikalis (které mohou napodobit metastázu nebo lymfom), rámovité obratle, plsťovitou nebo houbovitou strukturu a skvrnitou sklerózu pánevních kostí. Výjimkou nejsou Loozerovy zóny. Postižené dlouhé kosti bývají šavlovitě ohnuté, porotické se stresovými frakturami. V pozdních stadiích mohou být patrná i sarkomatózní ložiska.

Z dalších zobrazovacích metod lze při podezření na Pagetovu nemoc využít CT a MRI, které zobrazí zhrubnutí struktury postižených kostí a zúžení míšního kanálu nebo kompresi nervů. Vysoce citlivou metodou je třífázová scintigrafie skeletu s99TcMDP, která identifikuje i ložiska nezobrazitelná výše zmíněnými metodami.

Diferenciální diagnostika

Kromě osteomalacie a osteoporózy je třeba vyloučit hyperostosis frontalis, Hodgkinovu chorobu, myelofibrózu, McCune-Albrightův syndrom, osteopetrózu a hyperfosfatázii.

Léčba

Přestože jde o onemocnění chronické a recidivující, podle světových statistik je diagnostikována a náležitě léčena jen asi 1/3 postižených. Základní molekulou pro léčbu je bisfosfonát (alendronát, pamidronát, risedronát, klodronát, etidronát, ibandronát). Nejúčinnější u Pagetovy nemoci je zolendronát, jenž se (za podmínky normálních funkcí ledvin) aplikuje 1x ročně v dáce 5 mg v nitrožilní infuzi spolu se suplementací kalcia a vitaminu D. Parenterální podání bisfosfonátu je výhodou zvláště u osob se sníženou absorpcí preparátu v zažívacím traktu. Zmírnění algického syndromu je většinou zaznamenáno již za 1–3 měsíce od začátku léčby, maximální efekt s normalizací biochemických márkerů nastupuje do 6 měsíců. V případě kontraindikace bisfosfonátů lze příznivé odpovědi dosáhnout nitrožilní aplikací kalcitoninu (50–100 j. denně). Ze starších léků lze zmínit galliumnitrát a plikamycin. Příslibem do budoucnosti jsou protilátky proti RANKL. I u léčených nemocných jen však nutno počítat s relapsy, které mohou upozornit na přítomnost hyperparatyreózy.

Převzato z
Stárka L., ed.
Repetitorium Endokrinologie. Praha: Triton 2009
http://www.tridistri.cz


Autor: Redakce

Design and code by webmaster