Detail hesla - Zlomeniny u dětí

Zlomeniny u dětí



Slovníková definice
Dětské zlomeniny se liší od zlomenin dospělých v několika směrech. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že se jedná o rostoucí kost, která je pružnější, odolnější a má silný periost.

Příbuzná hesla: Zlomeniny

Plná definice

Etiologie a patogeneze

Po jejím poranění může dojít k ovlivnění růstu kosti s následnou deformitou, zkratem či přerůstem končetiny. Dětská kost má také velkou remodelační schopnost. Obecně platí, že čím je jedinec mladší a čím je zlomenina blíže k růstové ploténce, tím je schopnost remodelace větší. Nikdy ale nedochází ke korekci nenapravené rotační dislokace. Kloubní vazy jsou u dětí pevnější než u dospělých, proto jsou vzácné luxace kloubů. Naproti tomu nacházíme u dětí poškození růstové ploténky – tzv. fyzární poranění. Zlomeniny se liší též četností lokalizace. U dětí bývají nejčastěji v oblasti předloktí, lokte a klíčku. Zlomeniny typické pro dětský věk představují fyzární poranění (epifyzeolýzy a epifyzární zlomeniny), zlomeniny typu vrbového proutku, zlomeniny z ohnutí a kompresivní zlomeniny.

Poranění růstové ploténky – fyzární poranění se dělí dle Saltera, Harrise a Ranga do šesti skupin:

* epifyzární separace (I),

* separace epifýzy spojená s odlomením části metafýzy (II),

* zlomenina epifýzy (III),

* zlomenina transepimetafyzární (IV),

* komprese růstové ploténky (V),

* vytržení periferní části fýzy s malým kostěným fragmentem (VI).

Klin. obraz a dg.

U dětských zlomenin se opírá o úrazovou anamnézu, klinické vyšetření, nativní rtg snímek, event. doplněný speciální projekcí, výjimečně pak CT vyšetření pro oblast kyčle, pánve a kolenního kloubu. Zcela vzácně lze využít MR při poranění měkkých tkání velkých kloubů nebo u fyzárních poranění a jejich následků, např. kostních můstků. V oblasti kolenního kloubu je diagnosticky cenná artroskopie, která v některých případech může být i metodou operační. USG lze použít pro diagnostiku některých skrytých zlomenin u malých dětí.

Prognóza

Prognosticky jsou nejzávažnější skupiny III až VI. Následky se mohou projevit buď zpomalením, nebo zrychlením růstu, a tím nestejnou délkou končetiny nebo vznikem tzv. kostních můstků, které mohou být příčinou asymetrického růstu ploténky, což vede k následné deformaci končetiny. Ostatní typy dětských zlomenin, jako např. zlomenina z ohnutí – na rtg není vidět linie lomu, jen ohnutí kosti nebo subperiostální zlomenina vrbového proutku, event. kompresivní zlomenina – »torus fractura« – se zhojí zpravidla bez komplikací. Hojení kostí u dětí je na rozdíl od dospělých podstatně rychlejší. Průměrná doba, a tím doba nutnosti fixace závisí na věku, lokalizaci a typu zlomeniny. Novorozenecké zlomeniny fixujeme zhruba 2 týdny, u ostatních dětí se délka fixace pohybuje v rozmezí 3–6 týdnů.

Terapie

U dětských zlomenin je převážně konzervativní. Pomocí jednorázové šetrné repozice s přiložením podložených sádrových dlah nebo dlouhodobější repozice s náplasťovou kožní trakcí, méně často trakcí skeletální. V oblasti ramenního kloubu se používá Desaultův obvaz nebo osmičkový obvaz u zlomenin klíčku. Operační léčbu rezervujeme pro tyto typy poranění: dislokované epifyzární zlomeniny III. a IV. typu dle Saltera, Harrise a Ranga, dislokované zlomeniny krčku stehenní kosti, včetně epifyzeolýzy, otevřené zlomeniny s devastací měkkých tkání, ireponibilní, výrazně dislokované zlomeniny, zlomeniny s předpokládanou interpozicí měkkých tkání.

K. Koudela

Převzato z

Horký K, ed. Lékařské repetitorium. Druhé vydání. Praha : Galén 2005, s. 698.

www.galen.cz


Autor: Galén


Doporučená literatura z nakladatelství Triton:

nakladatelství Triton
Základy ortopedie


Design and code by webmaster