Detail hesla - Agorafobie

Agorafobie



Slovníková definice
Strach z tržiště.

Plná definice

Toto slovo je řeckého původu a znamená strach z tržiště. V psychiatrii bylo původně použito Westphalem v roce 1872 pro vyjádření patologického strachu z velkých otevřených prostor. V současné době se používá v širším slova smyslu pro často koincidující abnormní obavy nejen z velkých, ale i z uzavřených prostor (dříve klaustrofobie), ale i pro strach z opuštění domova, z toho být sám nebo být v situacích, ze kterých je obtížné odejít, kde je obtížně dosažitelná pomoc. Typicky obávané situace jsou např. užití hromadných dopravních prostředků jako jsou autobusy, vlaky, metro, letadla, pobyt ve výtahu, restauraci, obchodních domech, nebo jiných místech, kde je hodně lidí. Náročné je třeba také stání ve frontách. V nejtěžších případech je postižený uvázán na domácí prostředí a je schopen ho opustit pouze v doprovodu partnera či jiné blízké osoby.

Epidemiologie

Celoživotní prevalence agorafobie (AF) se podle různých zdrojů pohybuje mezi 0,6 % až 6 % s dvojnásobně vyšším postižením žen než mužů. Porucha začíná obvykle ve věku 18–35 let.

Symptomatologie

Ve většině případů dojde k rozvoji několika spontánních panických atak, po kterých se rozvine anticipačních úzkost, vyhýbavé a závislé chování. Agorafobie se však vyskytuje i ve formě bez panických atak. Průběh poruchy bývá bez léčby chronický. Intenzita obtíží obvykle dlouhodobě kolísá. Byly popsány i spontánní remise, které trvají i několik měsíců. U 10–20 % nemocných porucha progreduje a vede až k invalidizaci. U pacientů se současně vyskytují kromě fobických obtíží a panických atak také sekundární deprese, četné somatické stesky. Též je zvýšena pravděpodobnost nadužívání alkoholu či jiných návykových látek.

Terapie

Léčba agorafobie může být jak farmakologická, tak psychoterapeutická. Metodou prvé volby je kognitivně behaviorální terapie. Má svou část edukační, kdy máme pacienta seznámit se všemi dostupnými informacemi o duševní poruše, učíme ho identifikovat, hodnotit, ovládat a měnit automatické myšlenky vztahující se k úzkosti a obávaným situacím. Dále pacienty exponujeme těm situacím, kterých se obávají. Začínáme od těch, kterých se obávají nejméně. V rámci terapie se používají i různé relaxační a dechové techniky.

U pacientů, kteří prodělali ve vzdálenější i blízké minulosti různé traumatické situace či při komorbiditě s poruchou osobnosti, se používají i jiné psychoterapeutické techniky včetně psychodynamických.

Antidepresiva dobře ovlivňují afektivní komponentu agorafobie, méně však vyhýbavé chování. Nejčastěji ordinujeme preparáty typu SSRI (citalopram, fluoxetin, fluvoxamin, paroxetin, sertralin,). Při farmakorezistenci můžeme použít jak moderní antidepresiva (mirtazapin, venlafaxin, reboxetin, moklobemid) nebo klasická tricyklická antidepresiva (např. klomipramin). Často bývají ordinována anxiolytika alprazolam a klonazepam. Benzodiazepiny mají na rozdíl od antidepresiv rychlejší nástup účinku. Problémem je však možný rozvoj tolerance a závislosti. Proto se doporučuje zahájit léčbu anxiolytiky pouze u pacientů s těžší formou agorafobie a současně titrovat dávku antidepresiv. Po 4–8 týdnech pak benzodiazepiny velmi pomalu vysazujeme.


Autor: Redakce


Literatura:
Raboch J., Pavlovský P.: Psychiatrie, 3. vydání, Triton 2003


Doporučená literatura z nakladatelství Triton:

nakladatelství Triton
Psychiatrie - 4. vydání


Design and code by webmaster