Detail hesla - Sepse

Sepse



Slovníková definice
Systémová odpověď na infekci. Může ji vyvolat kterýkoliv mikroorganismus. V našich poměrech je to nejčastěji Staphylococcus aureus, Escherichia coli, ale i ostatní gramnegativní a grampozitivní aerobní a anaerobní bakterie nebo kvasinky. U pacientů s těžkou neutropenií, po transplantaci kostní dřeně či u pacientů ve stadiu AIDS je sepse častější a vyvolavatelem mohou být i málo obvyklé mikroorganismy. Jen vzácně vznikne sepse přímou inokulací takového množství bakterií do krevního řečiště, které by vedlo k rozvoji nemoci. Obvykle vytvoří infekční agens v některé tkáni ložisko, ze kterého jsou periodicky či trvale vyplavovány mikroorganismy do krevního oběhu, popřípadě vznikají i sekundární metastatická ložiska infekce. Nejmalignější formou sepse je tzv. centrální sepse, kde ložiskem je infikovaná vegetace na chlopních nebo nástěnném endokardu.

Plná definice
Sepse může mít různou klinickou závažnost. Zasahuje do činnosti všech funkcí organismu. Jsou to především změny v cirkulaci, kdy pacient je ohrožen hypovolemií. Objevují se změny ve výměně plynů, které při tachypnoi ohrožují nemocného hypoxií. V orgánech a v tkáních vzniká vždy při sepsi intersticiální edém, je přítomen i v plicích a vede k hypoxémii. Důležité jsou i metabolické změny týkající se jak iontů, tak i živin. Podle intenzity klinických příznaků lze sepsi rozdělit na tři formy: prostá sepse (teplota nad 38 °C nebo pod 36 °C, puls nad 90/min, dechová frekvence u dospělých a dětí starších 5 let nad 20/min, leukocyty nad 12 000 nebo pod 4 000/mm3 nebo více než 10 % T forem), těžká sepse (plus změny vědomí či chování, příznaky dysfunkce nebo hypoperfuze orgánů, hypotenze) a septický šok (hypotenze již nereaguje na volumexpanzi a trvají příznaky hypoperfuze orgánů). Horečka u sepse je nejčastěji intermitentní, u těžké sepse může být kontinua. Typické jsou opakující se třesavky. Kožní změny hemoragického charakteru můžeme vidět u sepsí vyvolaných meningokoky, stafylokoky, streptokoky a Pseudomonas aeruginosa. Trvá-li sepse déle, je častým nálezem hepatosplenomegalie.

Klinickou diagnózu je třeba doplnit mikrobiologickým vyšetřením a ozřejmit infekční ložisko, ze kterého sepse vychází. Terapie sepse se skládá ze dvou částí: likvidace infekčního agens a podpory základních životních funkcí. Při antimikrobní terapii se používají baktericidní antibiotika (beta-laktamová, aminoglykosidy, fluorochinolony a glykopeptidy), často v kombinaci. Pokud jsou ložiska přístupná chirurgické intervenci, provádí se sanace ložiska. Pacient je hospitalizován na jednotce intenzivní péče, se zajištěním adekvátní podpory cirkulace a výměny plynů, korigováním metabolické odchylky a zajištěním kaloricky hodnotného přísunu živin.
Vždy se jedná o život ohrožující onemocnění a prognóza závisí nejen na vyvolávajícím agens, ale i na imunologické vybavenosti pacienta a našich možnostech korigovat základní onemocnění.

Marie Staňková, Vilma Marešová, Jiří Vaništa
Převzato z
Repetitorium infekčních nemocí. Praha: Triton 2008.
http://www.tridistri.cz

Autor: Redakce

Design and code by webmaster