Detail hesla - Krize hypertenzní

Krize hypertenzní



Slovníková definice
Akutní, život ohrožující stav, charakterizovaný prudkým zvýšením krevního tlaku (často nad 220/130 mm Hg) s následným poškozením až selháním životně důležitých orgánů.

Příbuzná hesla: , Hypertenze esenciální

Plná definice

Etiologie a patogeneze

Hypertenzní krize (HK) vzniká nejčastěji jako komplikace neléčené nebo nedostatečně léčené dlouhodobé hypertenze, event. po přerušení její léčby (např. rebound fenomén po vynechání clonidinu). Může však také jít o první projev onemocnění (např. u feochromocytomu, těhotenské gestózy, stenózy renální tepny, akutní glomerulonefritidy apod.). Jako akutní neurogenní hypertenze se může objevit po úrazech hlavy, subarachnoidálním krvácení, může také doprovázet akutní infarkt myokardu nebo perioperační stavy.

Výskyt HK je častější u sekundárních hypertenzí, u léčené esenciální hypertenze je incidence hluboko pod 1 %. Pro vznik a projevy HK je rozhodující jak absolutní hodnota zvýšení TK, tak i rychlost vzestupu z výchozích hodnot. Při diastolickém TK vyšším než 130–140 mm Hg selhává autoregulace mozkové cirkulace.

Klin. obraz a dg.

Klinicky se HK projevuje mozkovými, kardiovaskulárními a renálními příznaky. V oblasti CNS jde nejčastěji o hypertenzní encefalopatii, s prudkými bolestmi hlavy, zvracením, nápadným neklidem, nebo naopak somnolencí až kómatem, křečemi. Komplikacemi mohou být edém mozku, mozkové nebo subarachnoidální krvácení. Na očním pozadí nacházíme ložiskové hemoragie nebo hypertenzní neuroretinopatii. Srdečně-cévní projevy jsou charakterizovány dilatací srdečního stínu, levostranným srdečním selháním, vznikem akutního infarktu myokardu, nestabilní anginy pectoris nebo aortální disekce. Renální postižení vede ke zhoršování funkce ledvin, vzestupu kreatininu až k rozvoji akutního ledvinného selhání.

Podle klinických příznaků a naléhavosti dělíme HK na stavy emergentní, bezprostředně ohrožující nemocného rychlým orgánovým selháním, a na stavy urgentní, kde výrazné zvýšení TK je provázeno orgánovými komplikacemi, ale bez známek bezprostředně život ohrožujícího akutního selhávání funkce orgánů.

Terapie

Pacienty s emergentní HK hospitalizujeme na jednotkách intenzivní péče s možností monitorování životních funkcí a sledování bilance tekutin. Základním léčebným požadavkem je řízené snížení TK do bezpečných hodnot. Jako první pomoc v ambulantní praxi můžeme užít perorální podání krátkodobě působícího inhibitoru angiotensin konvertujícího enzymu captoprilu. Podání furosemidu a i.v. enalaprilátu by mělo být vyhrazeno pouze pro hypertenzní krizi provázenou zřetelnou hyperhydratací nebo plicním edémem. Definitivní léčba hypertenzní krize a výběr parenterálních antihypertenziv závisí na doprovodných chorobných stavech.Y

Poměrně rychle snížíme TK sublinguálním nebo perorálním podáním captoprilu. Tato léčba může sloužit i jako ambulantní první pomoc před převozem nemocného do nemocnice. U emergentních stavů léčbu zahajujeme v nemocnici parenterálními antihypertenzivy. U hypertenzní krize provázené hypertenzní encefalopatií, intracerebrální hemoragií nebo disekcí aorty volíme obvykle infúzi nitroprusidu nebo labetalolu (eventuálně s malou dávkou beta-blokátoru k zábraně tachykardie). Lékem volby u subarachnoidálního krvácení je blokátor kalciových kanálů nimodipin. U HK provázené akutním srdečním selháním, akutním infarktem myokardu nebo výrazně nestabilní anginou pectoris je lékem volby i.v. podání nitrátů, při plicním edému furosemid. U feochromocytomové krize je nejvhodnějším lékem fentolamin, u peroperační hypertenzní krize esmolol.

U emergentních nebo urgentních stavů současně s injekční terapií zahajujeme léčbu perorálními antihypertenzivy, kterou později doplňujeme ještě léčbou doprovázejících orgánových komplikací.

Cílem léčby po zvládnutí akutního stavu zůstává převedení pacienta na dlouhodobou chronickou antihypertenzní léčbu.

Urgentní stavy léčíme rychle působícími perorálními nebo parenterálními antihypertenzivy, nejlépe rovněž při hospitalizaci na interním oddělení. Ke snížení TK využíváme podle stavu nemocného jak parenterální, tak perorální antihypertenziva. Někdy lze vystačit jen s úpravou stávající perorální léčby.

Prognóza pacientů s HK se v poslední době výrazně zlepšila s rozšířením výběru antihypertenziv a jejich dostupností. Dnes se daří zvládnout většinu nemocných v akutní hypertenzní krizí a více než 80 % léčených pacientů přežívá 5 let.

J. Widimský

Převzato z

Horký K, ed. Lékařské repetitorium. Druhé vydání. Praha : Galén 2005, s. 305–306.

www.galen.cz


Autor: Galén

Design and code by webmaster