Detail hesla - Antianemika

Antianemika



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice
Před zahájením léčby anémie je velmi důležité správně diagnostikovat její příčinu. Léčba anémie nesprávným způsobem může pacienta poškodit a čas­to je tato léčba i velmi nákladná.

Léčiva u anémie z nedostatku železa

Anémie z nedostatku železa je jednou z nejčastějších anémií. Obsah železa se snižuje přirozenou cestou zhruba o 1 mg denně u mužů, u žen to může být i dvojnásobek (např. při menstruaci), výrazně zvýšená spotřeba železa je při těhotenství. Denní příjem při vyvážené dietě západní civilizace je asi 10−20 mg železa, z něhož se však vstřebá zhruba 10 %, tj. 1−2 mg, při nedostatku železa v organismu je absorpce vyšší. Železo se absorbuje převážně ve dvojmocné formě, trojmocné je redukováno v kyselém prostředí žaludku na dvojmocné. Po absorpci se většina železa váže na transferrin a je transportována do kostní dřeně, kde se inkorporuje do hemoglobinu. Zbývající množství železa se nachází ve formě ferritinu nebo hemosiderinu v játrech. Během přesunů se železo opakovaně mění mezi dvoj- a trojmocným. Organismus nemá schopnost regulované eliminace železa, proto může při léčbě vysokými dávkami železa nebo po opakovaných transfuzích krve dojít ke kumulaci. Pouze malé množství železa se ztrácí při odlučování kůže, vlasů a nehtů, dále stolicí, perspirací, mateřským mlékem, menstruační krví a močí.
Tato anémie se projevuje nejčastěji únavou, pocity slabosti, bledostí, námahovou dušností, záněty dutiny ústní a řadou dalších nespecifických příznaků. Před zahájením léčby je nutno při vyšetřování pomýšlet např. na eroze žaludeční sliznice či nádor zažívací trubice, což je častá příčina zvýšených ztrát železa.

Léčba se zahajuje nejčastěji perorálními přípravky, které obsahují železnaté soli, např. síran železnatý. Z hlediska účinnosti jsou mezi jednotlivými solemi jen velmi malé rozdíly. Proto je při volbě preparátu asi nejvíce zohledňována jeho snášenlivost či cena. Přípravky obsahující i kyselinu listovou se nejčastěji podávají u těhotných žen. Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou zácpa, bolesti břicha, ale i průjem či nauzea. Parenterální železo se podává v trojmocné formě a mělo by být podáváno až při nedostatečnosti perorální terapie. Profylaktické podávání železa může být vhodné u pacientů s malabsorpcí, těhotných, po gastrektomii, u hemodialyzovaných pacientů a u předčasně narozených novorozenců nebo u novorozenců s nízkou porodní hmotností.

Léčiva u megaloblastické anémie

Tento druh anémie je charakterizován abnormalitami při vývoji erytrocytů a jeho nejčastější příčinou je nedostatek kyseliny listové či vitaminu B12. Vitamin B12 je pro organismus nezbytný vitamin − jako koenzym se podílí na metabolismu tuků, glycidů a nukleových kyselin. Je nezbytný pro normální erytropoézu a činnost nervových buněk a je i růstovým faktorem mikroorganismů. Nedostatek vitaminu B12 poškozuje především všechny rychle rostoucí, tj. DNA syntetizující tkáně.

Nejčastější příčinou nedostatku vitaminu B12 je tzv. perniciózní anémie, která vzniká při atrofii parietálních buněk sliznice žaludku. Tyto buňky produkují tzv. vnitřní faktor, který umožňuje absorpci vitaminu B12 obsaženého ve stravě. Další přičinou nedostatku vitaminu B12 jsou stavy po gastrektomii, některá parazitární onemocnění či stavy malabsorpce. Klinicky se nedostatek vitaminu B12 kromě megaloblastové anémie (erytrocyty jsou větší s nižším obsahem hemoglobinu) projevuje neuropatiemi.

Jako suplementární terapie se podává kyanokobalamin ve formě intramuskulární injekce. Kyanokobalamin je proléčivo, které je v těle přeměňováno na účinnou formu methyl- a 5-adenosylkobalamin. Vitamin B12 je ukládán především v játrech (až 1 mg z celkového množství 2−5 mg v organismu). Biologický poločas vitaminu B12 uloženého v játrech je asi 1 rok, neboť prochází významným enterohepatálním oběhem, v plazmě pak asi 5–14 dní.

Kyselina listová je důležitá pro syntézu purinových i pyrimidinových bazí důležitých pro tvorbu DNA. Její nedostatek je nejčastěji způsoben nedostatečnou výživou, poruchami vstřebávání, těhotenstvím či podáváním ně­kterých léčiv (cytostatika, antiepileptika). Kyselina listová se podává v perorální formě po dobu několika měsíců. Vstřebává se v proximální části duodena, kumuluje a metabolizuje se v játrech. Hlavní účinný metabolit je 5-metyltetrahydrofolát, který se rozsáhle váže na plazmatické bílkoviny.

Podávání kyseliny listové před a během těhotenství snižuje riziko defektů neurální trubice plodu. Dávkování se řídí doporučením lékaře s ohledem na riziko vzniku tohoto defektu a liší se několikanásobně. Rozhodně však není doporučeno rutinně podávat těhotným ženám multivitaminové preparáty obsahující kyselinu listovou či vitamin B12 bez příslušné indikace.

Sideroblastická anémie je způsobena nedostatkem vitaminu B6, pyridoxinu. Deficience vitaminu B6 se dále klinicky projevuje kožními a neurologickými příznaky. Pyridoxin reguluje inkorporaci železa do hemoglobinu a jeho nedostatek se projevuje tvorbou tzv. siderotických granulí v erytrocytech. Nedostatek pyridoxinu může být vrozený, nejčastější získanou příčinou je alkoholismus. Léčebně se v obou případech uplatňuje pyridoxin.

Hemopoetické růstové faktory

Erytropoetin je růstový faktor produkovaný juxtatubulárními buňkami ledvin, který stimuluje tvorbu erytrocytů. V současné době se tento hormon vyrábí uměle rekombinantní technologií a výsledný faktor se nazývá epoetin. Epoetin (alfa, beta, theta, zeta) se používá především k léčbě anémií spojených s nedostatkem erytrocytů. Jednotlivá označení za jejich názvem dle řeckých písmen označují rozdíly v jejich výrobě. Tyto proteiny pak nejsou považovány za zcela shodné, mohou se lišit např. terciální či kvartérní strukturou. Ačkoliv tyto rozdíly zřejmě nemají vliv na jejich účinnost, mohou způsobovat např. rozdílné nežádoucí účinky či reakce po podávání. Darbepoetin alfa se liší různým stupněm glykosylace, metoxy-polyetylen­glykol epoetin beta se liší použitým nosičem. Tyto změny mají zejména fakmakokinetický význam, neboť prodlužují biologický poločas těchto proteinů.

Jejich podávání je indikováno u pacientů s chronickým renálním selháním, u nedonošených novorozenců, u pacientů užívajících cytotoxickou chemoterapii, k urychlené obnově kostní dřeně po její transplantaci či u auto­logních dárců krve, u nichž je třeba stimulovat erytropoézu. Nežádoucí účinky po podávání epoetinu zahrnují nejčastěji bolest hlavy a zvýšení krevního tlaku v závislosti na dávce. Může se vyvinout hypertenzní krize s příznaky podobnými encefalopatii. U pacientů, u nichž je tato léčba podávána dlouhodobě, se může vzácně objevit protilátkami zprostředkovaná erytroblastopenie (PRCA). V plazmě jsou přítomny protilátky proti erytropoetinu.

Faktory stimulující kolonie (CSF)

Filgrastim, rekombinantní lidský faktor stimulující granulocytové kolonie (rhG-CSF), stimuluje tvorbu neutrofilů a používá se zejména ke snížení neu­tropenie způsobené chemoterapií a s tím spojeného rizika vzniku sepsí. Dále se může používat pro léčbu neutropenie u pacientů s AIDS. Molgramostim a sargramostim, rekombinantní lidské faktory stimulující tvorbu neutrofilů, monocytů a eozinofilů (GM-CSF), mají obdobné indikace. Tyto růstové faktory se podávají subkutánně či intravenózně a jejich podávání je vyhrazeno specialistům. Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří nespecifické poruchy zažívání, průjem, bolesti hlavy, horečka či bolesti svalů.

J. Slíva, M. Votava

Převzato z
Slíva J., Votava M.
Farmakologie. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz

Autor: MUDr. Martin Votava, Ph.D. MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.,

Design and code by webmaster