Detail hesla - Antipsychotika

Antipsychotika



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice

Antipsychotika (neuroleptika) jsou látky, které se používají pro akutní i chronickou léčbu psychóz. Mezi psychózy se řadí především schizofrenie, která je charakterizována poruchami myšlení, halucinacemi, iluzemi či bludy. V akutní terapii mohou být rovněž používána pro zklidnění pacientů bez ohledu na etiologii psychopatologie (např. při intoxikaci, organickém postižení mozku, mánii či depresi). V chronické terapii se používají zejména pro prevenci relapsu schizofrenie i po její první epizodě. Léčba po první atace schizofrenie trvá až dva roky. Vysazení léčby musí být pozvolné z důvodu nebezpečí vzniku relapsu, který se může manifestovat i týdny po ukončení terapie. Zásadně se nedoporučuje podávání více než jednoho antipsychotika současně z důvodu neprokázané výhodnosti těchto kombinací a zvýšeného rizika vzniku nežádoucích účinků.

Antipsychotické léky působí zejména na dopaminergní transmisi inhibicí D2 receptoru (také D3 a D4) v mezolimbickém a mezokortikálním systému. Mezi jejich další účinky patří inhibice cholinergního, alfa-1 adrenergního, histaminového H1 či serotonergních receptorů (zejména 5-HT2). Blokáda do­paminergních receptorů v nigrostriatální oblasti se rovněž projevuje vznikem extrapyramidových symtomů. Blokáda dopaminergních receptorů se projevuje v tuberoinfundibulárním systému hyperprolaktinemií a metabolickými poruchami. Extrapyramidové symptomy se kromě Parkinsonova syndromu projevují dystoniemi, dyskinezemi, neklidem a tardivní dyskinezí. Tardivní dyskineze je charakteristickým projevem dlouhodobé léčby antipsychotiky. Projevuje se zejména rytmickými, na vůli nezávislými pohyby jazyka, mimických svalů a čelisti. Objevuje se zejména u starších pacientů a často se jedná o ireverzibilní stav. Proto se doporučuje antipsychotikum vysadit při jejích prvních projevech. Mezi další nežádoucí účinky patří hypotenze, neuroleptický maligní syndrom, zvyšování hmotnosti a celá řada nespecifických příznaků. Neuroleptický maligní syndrom je charakterizován hypertermií, ztrátou vědomí, svalovou ztuhlostí a vegetativními příznaky (bledost, tachykardie, pocení, inkontinence, pokles krevního tlaku). Základem je vysazení probíhající antipsychotické léčby a nespecifická terapie zahrnující ochlazování pacienta a podání dantrolenu či bromokriptinu.

Antipsychotika se historicky rozdělují do dvou základních skupin – typická (synonymum: klasická, 1. generace) a atypická (2. generace). Typická antipsychotika dále dělíme na bazální (vyšší sedativní a hypnotický účinek, méně extrapyramidových účinků) a incizivní (nižší sedativní a hypnotický účinek a výraznější extrapyramidové účinky).

Antipsychotika 1. generace

Typická antipsychotika byla do léčby zavedena již v 50. letech 20. století a znamenala převrat v léčbě schizofrenie a dalších psychóz. Tato antipsychotika zejména blokují dopaminergní systém a tlumí působení i dalších neuromediátorů, jako jsou noradrenalin, acetylcholin, serotonin či histamin. Podle své chemické struktury se klasická antipsychotika dělí na další skupiny. Fenothiaziny, kam patří např. první objevené antipsychotikum chlopromazin, dále levopromazin, thioridazin či flufenazin, jsou charakterizované zejména silným sedativním účinkem. Chlorpromazin je stále poměrně často užíván i přes celou řadu nežádoucích účinků, které jeho použití doprovází. Je vhodný zejména pro sedaci agresivních či agitovaných pacientů. Butyrofenony, haloperidol či melperon, mají poměrně specifický účinek na dopaminergní receptory s menším výskytem nežádoucích účinků, naopak výskyt extrapyramidového syndromu je častější. Hodí se proto zejména ke zvládnutí pozitivních příznaků schizofrenie, jako jsou halucinace či bludy. Thioxanteny, chlorprotixen, flupentixol a zuklopentixol, mají rovněž významné sedativní a anxiolytické účinky. Hodí se k léčbě stavů spojených s nespavostí, úzkostí a vegetativními příznaky. Antipsychotika 1. generace jsou minimálně účinná na depresivní příznaky schizofrenie a na negativní symptomatologii. Flupentixol, zuklopentixol, flufenazin a haloperidol jsou dostupné v depotní lékové formě umožňující dávkování jednou za několik týdnů, což je vhodné zejména u špatně spolupracujících pacientů. Tato léčiva se stále používají zejména pro svoji dobrou účinnost na pozitivní příznaky schizofrenie, silné sedativní účinky u neklidných či agresivních pacientů, nízkou cenu a dostupnost v depotních lékových formách.

Antipsychotika 1. generace se dále používají k léčbě nauzey a zvracení (zejména levopromazin), poruch chování, abstinenčních příznaků při alkoholismu, jako symptomatická léčba některých neurologických onemocnění (např. Huntingtonova nemoc), agresivních nebo manických stavů a některých motorických poruch či tiků.

Antipsychotika 2. generace

Antipsychotika 2. generace, rovněž nazývaná atypická antipsychotika, jsou charakterizována působením na jiné receptory, než na které působí klasická antipsychotika. Dále účinkují i na negativní příznaky schizofrenie, které jsou klasickými neuroleptiky velmi špatně ovlivnitelné. Jejich podávání nevede v takové míře ke vzniku extrapyramidových symptomů a ostatních nežádoucích účinků (např. tarditivní dyskineze či sedativní účinky). Většina těchto látek rovněž nezvyšuje hladiny prolaktinu do takové míry jako klasická antipsychotika. Proto jsou vhodná zejména pro udržovací terapii schizofrenie. Jako první antipsychotikum druhé generace byl objeven klozapin, od jehož užívání se však téměř zcela upustilo pro výskyt život ohrožující agranulocytózy. Jeho receptorový profil však byl využit jako vzor pro vývoj nových antipsychotik s podobným účinkem a nižším výskytem nežádoucích účinků.

Mezi atypická antipsychotika patří amisulprid, aripiprazol, klozapin, olanzapin, paliperidon, quetiapin, risperidon, sertindol, ziprasidon a zotepin. Tato antipsychotika se dají dle ovlivněných receptorů rozdělit do několika skupin. Multireceptoroví antagonisté, tzv. MARTA, inhibují zejména dopaminové, serotoninové a adrenergní receptory a dále i muskarinové a histaminové receptory. Patří mezi ně olanzapin, klozapin a quetiapin. Antagonisté serotoninových a dopaminergních receptorů, tzv. SDA, inhibují zejména dopaminové a serotoninové receptory, patří mezi ně risperidon, ziprasidon, paliperidon (jedná se o aktivní metabolit risperidonu) a sertindol. Selektivní D2/D3 antagonisté působí zejména na tento podtyp dopaminergních receptorů a zahrnují zejména sulpirid a amisulprid. Dále sem patří tiaprid, který se však používá pro své slabší antipsychotické působení zejména u poruch chování. Z novějších antipsychotik musíme zmínit aripiprazol, který je parciálním agonistou na D2/D3 receptorech a antagonistou na serotoninových receptorech, a paliperidon, který je metabolitem risperidonu s podobným receptorovým profilem.

V současnosti se pro léčbu schizofrenie používá nejčastěji risperidon, olanzapin a quetiapin. Klozapin se používá výhradně pro léčbu schizofrenie u pacientů, kteří jsou na léčbu jinými antipsychotiky rezistentní či ji netolerují. Klozapin však významně ovlivňuje vegetativní systém a může způsobit agranulocytózu, proto je při jeho nasazení potřeba pravidelně kontrolovat krevní obraz.

Atypická antipsychotika by měla být podávána jako léky první volby při nově diagnostikované schizofrenii či při její akutní epizodě, pokud není možno správně odebrat anamnézu. Tato léčba by rovněž měla být nasazena při netoleranci klasických antipsychotik či při jejich nedostatečné účinnosti. Na druhou stranu se nedoporučuje měnit účinnou a zavedenou léčbu klasickými antipsychotiky. Jejich vysazení musí probíhat postupně s ohledem na možnost vzniku relapsu či syndromu z odnětí.

Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří přibývání na váze a další metabolické změny, kromě jiných i diabetes, závratě, posturální hypotenze, extrapyramidové symtomy, prodlužování QT intervalu a zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění, tardivní dyskineze, vzácně neuroleptický maligní syndrom.

Pro udržovací terapii zvláště u špatně spolupracujících pacientů jsou k dispozici depotní preparáty, které jsou výhodné zejména u atypických antipsychotik, kdy je nižší riziko vzniku extrapyramidových symptomů. V současnosti je k dispozici risperidon v depotní formě.

Dalšími indikacemi antipsychotik 2. generace je léčba poruch chování u demencí, léčba manických epizod u bipolární poruchy, léčba disruptivních poruch chování u dětí i dospělých.

J. Slíva, M. Votava

Převzato z
Slíva J., Votava M.
Farmakologie. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz


Autor: MUDr. Martin Votava, Ph.D. MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.,

Design and code by webmaster