Detail hesla - Diabetes a kůže

Diabetes a kůže



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice

U diabetika stejně jako u nediabetika se může manifestovat jakékoli kožní onemocnění, které s diabetem nesouvisí. Proto u pacientů s kožním onemocněním neopomeneme vyšetřit glykemii. Asi třetina diabetiků trpí kožním onemocněním, které je způsobeno diabetem anebo s ním úzce souvisí.

Patří sem necrobiosis lipoidica diabeticorum , která se projevuje ostře ohraničenými hnědočervenými papulami s centrálními nažloutlými depozity tuků, nejčastěji lokalizovanými na bércích. Malé trauma zde může vyprovokovat vznik ulcerací, které se dlouho hojí. Léčba je velmi svízelná; pokud nejsou známky atrofie, zkouší se u časných lézí aplikace steroidů. Léčí se sekundární infekce v ulceracích, lze vyzkoušet antiagregancia, někdy je u těžkých forem nutno použít i kožní transplantáty.

Granuloma anulare se u diabetiků může projevit místně i generalizovaně. Jsou to drobné uzlíky barvy kůže, které se postupně rozrůstají do okolí, hlavně na hřbetě rukou nebo nohou. Časté jsou spontánní remise, léčebně postupujeme stejně jako u nekrobiózy. Diabetická dermopatie postihuje především muže. Oválné červené nebo nahnědlé papuly mohou splývat do ostře ohraničených atrofických hyperpigmentovaných nebo šupinatých ložisek, nejčastěji lokalizovaných na bércích. Ulcerace jsou vzácné, léčba není nutná.

Scleroderma diabeticorum (syndrom „ztluštění kůže“) je důsledkem hyperplazie kolagenu a zmnožení mezibuněčné hmoty. Jde vlastně o projevy diabetické mikroangiopatie v kůži. Predilekční místo je na zadní a laterální straně krku a v horní části zad. Léčba není známa.

Kožní komplikace při inzulinové léčbě se mohou projevit alergickými reakcemi, zřídka lipodystrofickými změnami. Při léčbě zevní inzulinovou pumpou se mohou v místě zavedení kanyly tvořit podkožní abscesy. Nejčastějším původcem je zlatý stafylokok.

V prvních dvou měsících po zahájení léčby perorálními antidiabetiky se vzácně mohou objevit alergické nebo toxické kožní reakce.

Acanthosis nigrigans jsou verukózní pigmentované léze např. v místě kožních řas (např. v axile, na loktech), které mohou být spojeny s výraznou inzulinovou rezistencí a hyperinzulinismem. Vyskytují se i u pacientů s metabolickým syndromem a syndromem polycystických ovarií. U dospívajících či v rozvojových zemích jsou doporučovány jako screening diabetu, tedy v populacích, kde běžně glykemii nenabíráme či nabrat nemůžeme.

Bullosis diabeticorum je nutno odlišit od jiných bulózních onemocnění. Postihuje častěji muže a bývá spojena s těžkou neuropatií. Na dolních končetinách nebo rukou se náhle bez zjevné příčiny objeví puchýře, které se během několika týdnů hojí. Někdy je vhodné větší puchýře incidovat a léčit protiinfekčními preparáty.

Někdy si diabetici stěžují na generalizovaný pruritus, který ale není specifický pro diabetes. Je velmi svízelný pro léčbu, lze vyzkoušet místně kortikoidy, hydrofilní krémy, UV záření, popřípadě heptadin hydrochlorid.

Infekce (mezi nimi i afekce primárně kožní) jsou nejznámějším vyvolávajícím faktorem akutní dekompenzace u diabetiků, včetně nejzávažnějších ketoacidotických a hyperosmolárních neketotických stavů. Některé těžké infekční komplikace (např. nekrotizující fasciitida) se vyskytují téměř výhradně u diabetiků. I včasná antibiotická a chirurgická léčba často selhává a mortalita je vysoká. Postihují špatně kompenzované diabetiky. U dobře kompenzovaného diabetika se výskyt kožních infekčních onemocnění neliší od jejich výskytu u nediabetika.

U neuspokojivě kompenzovaného diabetu s hyperglykemií, event. acidózou jsou přítomny imunologické odchylky. Poruchy chemotaxe, fagocytózy a intracelulární baktericidní aktivity neutrofilních granulocytů zvyšují sklon k bakteriálním, většinou stafylokokovým a kvasinkovým infekcím.

Mikroangiopatie, která je příčinou tkáňové hypoxie, podporuje šíření infekce do měkkých tkání a zhoršuje průnik antibiotik k místu infekce, což umožňuje další progresi infekce do fascií a kostí a zhoršení hojení diabetické gangrény.

Kožní infekce u diabetika provází často i infekce slizniční. Častější jsou periodontální infekce, při nichž se uplatňuje kromě streptokoků také anaerobní flóra, a proto je před stomatochirurgickým ošetřením vhodná profylaxe antibiotiky (ampicilin). Nepříznivě se na rozvoji infekční komplikace (tuberkulóza, gramnegativní sepse) podílí také nedostatečná výživa a celková kachexie.

Septické stavy mohou být způsobeny i generalizací stafylokokových infekcí při pyodermiích, abscesu, flegmóně měkkých tkání při syndromu diabetické nohy nebo při streptokokové bakteriální endokarditidě.

Základní prevencí infekčních komplikací je u diabetika správná kompenzace diabetu.

V posledních letech byl překvapivě prokázán jasný vztah psoriázy k metabolickému syndromu a diabetu 2. typu. Diabetes a psoriáza se významně častěji vyskytují společně. Tíže projevů psoriázy pravděpodobně však nesouvisí s kompenzací diabetu.

Důležité pro praxi:

- u diabetika aktivně pátráme po infekčních onemocněních kůže;
- jejich prevencí je dobra kompenzace diabetu;
- při jakémkoli atypickém kožním projevu odešleme diabetika k dermatologovi, neboť pro diabetes specifická dermatologická onemocnění patří do rukou odborníka;
- aktivně pátráme po vzniku diabetu 2. typu při projevech tzv. Acanthosis nigricans a u nemocných s psoriázou.


Převzato z
Svačina Š.
Diabetologie - lékařské repetitorium. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz


Autor: Redakce

Design and code by webmaster