Detail hesla - Diabetes mellitus 1. typu - fyzická aktivita a sport

Diabetes mellitus 1. typu - fyzická aktivita a sport



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice
O problematice fyzické aktivity u diabetu byla vydána řada monografií. Téma je rozsáhlé a v podrobnostech lze na tyto monografie odkázat.

Hlavní efekt sportu u diabetika je pozitivní efekt kardiovaskulární. Sport nevede nutně ke zlepšení kompenzace diabetu.

Diabetik zpočátku vyžaduje při sportování odbornou pomoc podobnou té, kterou poskytuje vrcholovému sportovci jeho profesionální tým. Úplně všechny sporty jsou z hlediska náročnosti zátěže kompatibilní s diabetem 1. typu. Jen extrémní sporty jako maraton a triatlon nemusí prospívat. Dnes existují dokonce guidelines pro potápění diabetiků podle monitoringu glykemií, i když jde u diabetika 1. typu o velmi rizikový sport.

Pravidelná mírná fyzická aktivita je optimální. Diabetik by neměl provozovat sporty vyžadující vysoké soustředění, kde změna chování může mít závažné následky.

Injekce inzulinu by neměly být podávány intramuskulárně obecně, ale zvláště pak ne před sportovním výkonem. Při nepravidelné, resp. výraznější fyzické aktivitě je vhodné monitorovat glykemie a obvykle mírně snížit dávku inzulinu.

Hypoglykemie po fyzické zátěži u diabetika na inzulinu byly popsány již v roce 1926. Při větší fyzické zátěži je vhodné podat navíc uhlovodany a při delší fyzické zátěži obvykle znovu i po 12-14 hodinách.

Také hyperglykemie u diabetiků 1. typu je při sportu běžná. Vzniká ve 2 situacích: při deficitu inzulinu a při metabolická nestabilitě - hyperglykemii před cvičením . Také může vzniknout při extremní zátěži i u toho, kdo má dobrou kompenzaci.

Při selfmonitoringu jsou konkrétní doporučovaná opatření před sportem následující:

1. situace - tzv. hyperglykemie s ketonurií (preexercice high glukose with ketones) - jde o deficit inzulinu a glykemie je nad 16 mmol/l - diabetik by neměl cvičit a měl by vyčkat kompenzace další dávkou inzulinu.

2. situace - hyperglykemie bez ketonurie (high glucose without ketones) - jde nepochybně o přejedení uhlovodany. Vhodné je cvičit, dobře se hydratovat a kontrola glykemie za 30 min.

3. situace - sport je možný při „relativně normální“ glykemii 4-16 mmol/l. Při intenzivní zátěži lze očekávat při glykemii 4 mmol/l vzestup na cca 7 mmol/l, při 8 mmol/l vzestup na cca 13 mmol/l.

4. situace - při glykemii pod 4 mmol/l (někdy se doporučuje již od pod 5,5 mmol/l) hrozí hypoglykemie, nutno podat navíc glycidy, možno opatrně cvičit a kontrolovat glykemie za 30 minut.

Dále platí, že diabetik by měl cvičit raději 2-3 hodiny po jídle a ne při vysokém postprandiálním inzulinu v prvních 2 hodinách po jídle.

Při cvičení s pumpou je obvykle vhodné sníž ení bazální dávky inzulinu na 50-80 % . Pokud bude pacient cvičit před jídlem pak je vhodné redukovat bolus o 20-50 %. Fakultativně je možné i zvýšení dávky jídla o 15-30 g sacharidů nebo kombinace mírného snížení bolusu inzulinu a přidání jídla. Při dlouhém cvičení po několik hodin je vhodné i snížení bazálu přesahující o několik hodin cvičení.

Při cvičení je obvykle třeba výrazně navýšit celkovou denní dávku glukózy.

Bylo by chybou nutit sportujícího diabetika do nízkého příjmu glycidů v obvyklých dietách 150 g a 200 g uhlovodanů za den. U nediabetiků se při sportu doporučují spíše potraviny s vysokým glykemickým indexem. U diabetiků je to z hlediska sportu asi nevýznamné.

Sportující diabetik by měl mít u sebe balíček na hypoglykemii. Vhodné jsou ovoce, koláče, jogurty nebo chléb. Pod 5,5 mmol/l je vhodné si vzít jídlo navíc již před cvičením.

Mírná fyzická aktivita nezhoršuje mikrovaskulární komplikace. Pozor je třeba dát z hlediska úrazů na senzor neuropatii i na možné zvýšení albuminurie.

Fyzickou aktivitu nemocného je třeba nejprve anamnesticky v yšetřit a postupně ji podle výše uvedených doporučení upravovat. Pokud jde o zájem čistě zdravotní, je vhodné stejně jako u nediabetiků z hlediska kardiovaskulární prevence aplikovat aerobní fyzickou aktivitu střední intenzity 30 minut 3x týdně.

Silové aktivity typu cvičení v posilovně či dělání dřepů nejsou kromě rozcvičení zcela vhodné. Celkový čas trávený cvičením bývá využit velmi neefektivně, někdy i jen cca z 10 až 20 %. Také rychlé anaerobní aktivity nejsou vhodné, vedou k produkci laktátu, který se musí po určitou dobu odstraňovat odpočinkem. Tyto aktivity tedy nemají obvykle žádný význam v redukci hmotnosti či kompenzaci diabetu, mohou však mít význam v tvorbě svaloviny. Trénovanost jedince lze změřit tzv. maximální aerobní kapacitou.Ta bývá u sedavých netrénovaných osob kolem 30 ml O2 na 1 kg za minutu, u výkonnostních sportovců může být i přes 60 ml O2 na 1 kg za minutu. Fyzickou aktivitu nad 70 % aerobní kapacity nelze obvykle vykonávat dostatečně dlouho a optimální je dosahovat zátěže jen na 40 až 60 % maxima, orientačně lze použít měření pulzu a nepřesahování frekvence 180 minus věk.

Důležité pro praxi

- hlavní efekt sportu u diabetika je pozitivní efekt kardiovaskulární. Sport nevede nutně ke zlepšení kompenzace diabetu;
- při intenzivním cvičení je obvykle vhodné snížení dávky inzulinu na 50-80%;
- fakultativně je možné i zvýšení dávky jídla o 15-30 g sacharidů nebo kombinace mírného snížení bolusu inzulinu a přidání jídla;
- sportující diabetik by měl mít u sebe balíček na hypoglykemii. Vhodné jsou ovoce, koláče, jogurty nebo chléb;
- při glykemii 5,5 mmol/l je vhodné si vzít jídlo navíc již před cvičením.

Převzato z
Svačina Š.
Diabetologie - lékařské repetitorium. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz

Autor: Redakce

Design and code by webmaster