Detail hesla - Diabetes LADA

Diabetes LADA



Slovníková definice
Za diagnostická kritéria pro typ LADA se uvádí: věk nad 35 let, iniciální uspokojivá kompenzace dietou či perorálními antidiabetiky. Postupný rozvoj potřeby léčby inzulinem během několika let. Nízká a postupně se snižující hladina C-peptidu.


Plná definice

Epidemiologie

Až třetina autoimunních diabetiků má manifestaci po 40. roce věku. Celkem tedy pravděpodobně představuje typ LADA několik procent diabetiků.

Symptomatologie

Základním klinickým projevem je hyperglykémie, která po měsíce až léta dobře reaguje na režimová opatření a léčbu perorálními antidiabetiky. Později jsou projevy stejné jako u diabetu 1. typu- tedy potřeba léčby inzulinem a sklon ke ketoacidóze.

Etiopatogeneze

HLA konfigurace je podobná jako při DM 1 a autoimunitní zánět je zahájen obvykle virovou infekcí. Rozvíjí se tvorba protilátek proti ostrůvkům. Diagnostický význam mají protilátky proti antiGAD (proti dekarboxyláze kyseliny glutamové), které na rozdíl od jiných protilátek dlouhodobě přetrvávají.Onemocnění má vazbu na další autoimunní endokrinopatie a příbuzná onemocnění podobně jako diabetes 1. typu (tyreopatie, hypokortikalismus, coeliakii, perniciózní anemii a další.) Pomalejší rozvoj autoimunitního zánětu ve vyšším věklu je typický i pro další systémová onemocnění (revmatoidní artritidu, lupus a další), která se ve vyšším věku rozvíjejí rovněž méně agresivně. Pokud autoimunitně podmíněný diabetes vzniká i ve vyšším věku typicky rychle a vyžádá okamžitou léčbu inzulinem nazýváme ho diabetes 1.typu i nikoli LADA.

Diagnostika

V běžné klinické praxi vystačíme se sledováním klinických kritérií: věk nad 35 let, iniciální uspokojivá kompenzace dietou či perorálními antidiabetiky. Postupný rozvoj potřeby léčby inzulinem během několika let. Vyšetření klesající hladiny C peptidu protilátek anti GAD není v běžné praxi nutné.

Nutný je pravidelný screening diabetických komplikací.

Diferenciální diagnóza

Onemocnění je nejčastěji zaměňováno s diabetem 2. typu. U kterého rovněž postupně dochází k vyhasnutí sekrece inzulinu. Příčina zde není autoimunitní a potřeba léčby inzulinem vzniká obvykle až po více letech. Z hlediska léčby není potvrzení diagnózy LADA diabetu průkazem autoprotilátek nutné, neboť neovlivňuje léčebnou strategii.

Terapie

Režimová opatření j sou stejná jako u diabetu 1. typu – pravidelná fyzická aktivita a dieta, stabilizace hmotnosti. Onemocnění je obvykle provázeno hmotnostním úbytkem, při inzulinoterapii je však třeba bránit zvyšování hmotnosti.

Léčba inzulinem je při vyhasínání sekrece nezbytná a optimální je léčba intenzifikovaným režimem s podáním krátkodobě účinkujícího inzulinu 3krát denně a nepotního inzulinu na noc. Nemocný může mít tendence k hypoglykémiím a v úvahu u části pacientů přichází i léčba inzulinovými analogy či inzulinovou pumpou.

Perorální antidiabetika nejsou indikována. Přínosem může být podobně jako u diabetiků 1. typu jen doplňková léčba akarbózou. Významná je komplexní léčba rizikových faktorů aterogeneze tedy zejména hypertenze a dyslipidémie.

Průběh

Cílem léčby je normoglykémie a tendence k vzniku specifických i nespecifických komplikací diabetu je plně závislá na metabolické kompenzaci a krevním tlaku podobně jako u diabetu 1. a 2. typu.

Prognóza

Závisí na výsledku léčby a to nejen kompenzaci diabetu, ale i normalizaci krevního tlaku a dyslipidémie. Podobně jako u jiných typů diabetu je příčinou smri obvykle kardiovaskulární onemocnění.


Autor: Prof. MUDr Štěpán Svačina, DrSc., MBA

Design and code by webmaster