Detail hesla - Černý kašel

Černý kašel



Slovníková definice
Onemocnění dýchacích cest charakterizované záchvatovitým dráždivým kašlem, často se zajíknutím i zvracením. Onemocnění je vyvoláno bakterií Bordetella pertussis, resp. B. parapertussis.

Plná definice
Pertuse je v celosvětovém měřítku stále významnou příčinou dětské úmrtnosti. Na světě ročně onemocní až 50 milionů dětí především v rozvojových zemích a 300 tisíc z nich nemoci podlehne. Po zavedení pravidelného očkování v ČR v roce 1958 výskyt onemocnění poklesl na několik desítek ročně. Od počátku 90. let však dochází k pozvolnému vzestupu na několik stovek případů ročně. Často onemocní novorozenci, neočkovaní kojenci, adolescenti a dospělí. Zdrojem nákazy je člověk v katarálním stadiu a v prvních 2 až 3 týdnech záchvatového stadia nemoci. Nakažlivost je značná a k přenosu dochází vzdušnou cestou. Často je zdrojem nákazy dospělý s abortivní formou nemoci.

Inkubační doba je nejčastěji 7 až 10 dnů s rozmezím 4 až 21 dnů. Onemocnění začíná asi týden trvajícím katarálním stadiem se zvýšenou teplotou, rýmou a pokašláváním. Kašel se postupně zhoršuje, v dalším (záchvatovém) stadiu přichází v záchvatech a nabývá pertusoidní charakter – několik krátkých výdechů s dlouhým kokrhavým inspiriem. Záchvaty jsou častější v noci a dítě při nich mnohdy zvrací. U novorozenců může při záchvatu dojít k apnoi s následnou asfyxií. U dospělých nákaza proběhne často jako lehké onemocnění s několik týdnů trvajícím necharakteristickým kašlem. Záchvat lze vyvolat i vyšetřením nosohltanu. Záchvatové stadium trvá 3 až 6 týdnů a v rekonvalescenci se počet záchvatů postupně snižuje. Ale i po měsících se při jiném infektu dýchacích cest může pertusoidní charakter kašle znovu objevit. Z komplikací jsou nejčastější sekundární pneumonie, mesotitida a encefalopatie. Laboratorně bývá nápadná leukocytóza s lymfocytózou. Diagnózu lze potvrdit izolací původce z nazofaryngeálního a laryngeálního výtěru na speciální půdě, a to před zahájením antibiotické léčby. Techniku výtěru i dopravu materiálu je vhodné předem projednat s vyšetřující laboratoří. Jsou možné detekce původce v sekretu dýchacích cest přímou imunofluorescencí a průkaz bakteriální DNA pomocí PCR. Retrospektivně lze diagnózu ověřit sérologickým vyšetřením párových sér aglutinací nebo metodou ELISA, kterou lze stanovit specifické IgM, IgA a IgG protilátky. Prvý vzorek na sérologii odebíráme v akutním stadiu co nejdříve a druhý v odstupu minimálně 3 týdnů. Odlišit je třeba parapertusi a jiná onemocnění provázená záchvatovitým kašlem (viz heslo Syndrom pertusoidní). Při podezření na pertusi co nejdříve zahájíme léčbu makrolidy, které podáváme nejméně 10 dnů. Antibiotika ovlivní počet záchvatů, jsou-li podána v katarálním či na začátku záchvatového stadia. Později antibiotika klinické projevy černého kašle již významněji neovlivní, ale podstatně sníží nakažlivost nemocného. Pravděpodobné i potvrzené případy pertuse podléhají hlášení. Nemocní se izolují buď doma, nebo na infekčním oddělení. U osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provede mikrobiologické vyšetření výtěru z nosohltanu a hrtanu. Po  překonání pertuse lze dítě přijmout do kolektivu po 2 negativních kultivačních vyšetřeních provedených za týden po léčbě v odstupu nejméně 3 dnů. Očkování proti pertusi je součástí pravidelného očkování. V současnosti se očkuje hexavakcínou obsahující méně reaktogenní acelulární očkovací látku proti pertusi. Imunita po očkování přetrvává 5 až 10 let.

Marie Staňková, Vilma Marešová, Jiří Vaništa
Převzato z
Repetitorium infekčních nemocí. Praha: Triton 2008.
http://www.tridistri.cz

Autor: Redakce

Design and code by webmaster