Detail hesla - Zubní kaz v časném dětském věku

Zubní kaz v časném dětském věku



Slovníková definice
Přítomnost jedné či více kazivých (nekavitovaných či kavitovaných), chybějících či plombou ošetřených zubních plošek, resp. zubů v dočasné dentici u dětí mladších 6 let (71 měsíců). Severe ECC – těžký kaz raného dětského věku – je popisován jednotlivě pro dílčí věkové skupiny dětí. U dětí mladších 3 let to je jakákoli kazivá léze na hladkých ploškách zubů. Pro děti ve věku 3–5 let se onemocnění definuje jako jedna či více kazivých lézí na horních řezácích nebo hodnota KPE zubních plošek 4,5 a více.


Plná definice

Epidemiologie

Prevalence tohoto postižení je i přes značné preventivní úsilí stále poměrně vysoká. Prevalence zubního kazu u dětí předškolního věku se pohybuje od 2,1 % u dětí ve Skandinávii až po 85 % u dětí ve venkovských oblastech Číny. V Evropě je kazem raného dětského věku postiženo v průměru 5–10 % dětí. Ve srovnání s některými evropskými zeměmi je situace v České republice ještě o něco horší. Dle údajů Světové zdravotnické organizace z roku 2004 je zubním kazem v ČR postiženo 65 % dětí předškolního věku.

Symptomatologie

Klinicky je první známkou kariézní léze vznik bělavých skvrn na povrchu skloviny, zejména v gingivální třetině zubní korunky, způsobených demineralizací tvrdých zubních tkání. Při nedostatečné hygieně dutiny ústní a kumulaci měkkého povlaku v oblasti krčku zubu jsou snadno přehlédnutelné. Postiženými zuby jsou především horní řezáky, alespoň zpočátku. Pokud příznivé podmínky pro vznik zubního kazu přetrvávají, dochází poměrně rychle k rozpuštění povrchové vrstvy skloviny a vzniká defekt tvrdých zubních tkání – kavitace. Počáteční kazivá léze se může změnit v kavitu během 6–12 měsíců. Její progrese pokračuje cirkulárně kolem krčku zubu a také směrem k incizní hraně. Cirkulární defekt tvrdých zubních tkání může korunku zubu natolik oslabit, že i nepatrné násilí, nákus na tuhou potravu, vede k jejímu odlomení. V konečné fázi zbývají v dutině ústní pouze radixy, často způsobující opakované zánětlivé afekce. Po řezácích následuje kariézní postižení prvních dočasných molárů, kde kaz začíná obvykle na okluzní nebo aproximální plošce zubu, a následně druhých dočasných molárů. Nejméně často bývají postiženy dolní řezáky, kde se uplatňuje jednak ochranný účinek jazyka a jednak jsou tyto zuby dostatečně omývány slinou.

Etiopatogeneze

Zubní kaz je infekční onemocnění tvrdých zubních tkání, jehož etiologie je multifaktoriální. Základním předpokladem vzniku kariézního procesu je přítomnost zubu, tedy vnímavé tkáně v dutině ústní. Za hlavní etiologické faktory považujeme kariogenní mikroorganismy ve slině a měkkém zubním povlaku, zkvasitelné sacharidy, které slouží jako substrát pro mikroorganismy a měkký zubní povlak, jehož hromadění je způsobeno nedostatečnou hygienou dutiny ústní. Dočasné řezáky se prořezávají kolem 6. až 8. měsíce života dítěte. Jejich náchylnost k zubnímu kazu může být ovlivněna vývojovými poruchami skloviny, především ve smyslu hypoplazií. S těmito defekty se můžeme setkat u dětí předčasně narozených, dětí s nízkou porodní váhou nebo u dětí postižených systémovým onemocněním v neonatálním období. Poruchy vývoje skloviny mohou být způsobeny také nevyváženou stravou matky během těhotenství.

Důležitým faktorem v rozvoji kazivého procesu je transmise kariogenních mikroorganismů, především Streptococcus mutans z matky na dítě. Ta je nejčastěji způsobena tím, že matka olízne dudlík ve snaze jej očistit, například pokud dítěti spadne na zem, a nebo ochutnává dítěti podávanou stravu stejnou lžičkou, kterou pak dítě krmí, při olizování prstů dítěte a líbání na ústa. Matka tak může předat dítěti jakýkoli druh bakterií. Čím dříve k bakteriální kolonizaci dutiny ústní dítěte dojde, tím větší je riziko kariézního postižení.

Kariogenní stravu, bohatou na sacharidy, představuje u dětí novorozeneckého a batolecího věku podávání slazeného mléka, ochuceného mléka, ovocných šťáv či jiných cukrem slazených nápojů v kojenecké láhvi. Tyto nápoje samy o sobě by snad nebyly tak závažným problémem. Jejich škodlivost však výrazně stoupá, pokud má dítě láhev neustále po ruce a neustále během dne z ní slazené nápoje popíjí. Zvláště škodlivé jsou tyto nápoje tehdy, pokud se podávají večer před spaním či opakovaně v průběhu noci. Během spánku totiž klesá produkce sliny a její schopnost omývat především horní řezáky. Stěží se tak může uplatnit její neutralizační účinek. Navíc při opakované saturaci dutiny ústní kariogenním nápojem opakovaně a dlouhodobě přetrvává kyselé prostředí ve slině a měkkém zubním povlaku, vedoucí k demineralizaci tvrdých zubních tkání. Slina má tak nejen velmi malou šanci kyselé prostředí neutralizovat, ale nedostatečný je také její remineralizační efekt.

Stejně nebezpečné jako cukrem slazené nápoje jsou džusy a ovocné šťávy. Džusy se 100% podílem ovocné složky obsahují sice jen nepatrné množství cukru, ale jedná se o látky velmi kyselé povahy. Ovocné šťávy typu Figo, Fruko, Jupík a podobně obsahují sice spoustu cukru, ale paradoxně mají rovněž velmi nízké pH (pH 3–4). Kyselá povaha těchto nápojů je dána přítomností ovocných kyselin a kyseliny citrónové, které se přidávají pro úpravu chuti a osvěžující účinek. Kyselost džusů a ovocných šťáv je tak značná, že se zubní sklovina při kontaktu s nimi začíná rozpouštět. Častá konzumace džusů a ovocných šťáv ať už z kojenecké láhve nebo hrníčku vede k demineralizaci zubní skloviny a z hlediska vzniku kazivého procesu je lze považovat za velmi rizikové.

Nedostatečná hygiena dutiny ústní vede k hromadění měkkého zubního povlaku zejména v gingivální třetině zubních korunek. Ve vrstvách zubního povlaku, který není pravidelně odstraňován, dochází k rychlému množení kariogenních mikroorganismů. Ty dokážou snadno a rychle využívat stravou přijímané sacharidy jako zdroj energie, přičemž vedlejším produktem jejich metabolismu jsou organické kyseliny, způsobující pokles pH prostředí dutiny ústní. Vzniklé kyselé prostředí vede k rozpouštění zubní skloviny – demineralizaci. Nedostatečná hygiena dutiny ústní není příčinou pouze kumulace mikrobiálního povlaku, ale také nedostatečného přívodu fluoridů do dutiny ústní prostřednictvím fluorizované zubní pasty. Pokud matka nečistí dítěti zuby zubní pastou s fluorem, nevyužívá tak jeho pozitivního účinku, spočívajícího ve schopnosti fluoridů počáteční defekty skloviny zastavit.

Dalším faktorem, který je potřeba brát v úvahu, je dlouhodobé, dítětem vyžadované kojení, zejména v noci. Bývá to v případech, kdy dítě spí s rodiči a je zvyklé na to, že kdykoli se v noci probudí, dožaduje se kojení. Ačkoli mateřské mléko není považováno za kariogenní, obsahuje laktózu. I tento cukr dokážou mikroorganismy dutiny ústní metabolizovat, i když ne tak rychle a ochotně jako sacharózu. Obsahuje méně vápenatých a fosfátových iontů nutných pro remineralizaci skloviny. Po 18 měsících věku dítěte má kojení 4–5krát za noc malý nutriční význam a dítě matčina prsu využívá spíše ke svému uklidnění a opětovnému rychlému usnutí.

Prakticky všechny podávané medikamenty dětem batolecího věku jsou ve formě sirupů, obsahujících cukr, aby jejich užívání bylo pro dítě přijatelné. Často je kariézní postižení dočasné dentice odůvodňováno opakovaným podáváním antibiotik během prvního a druhého roku věku. Mineralizace zubní skloviny dočasných zubů však probíhá prenatálně, a proto ji antibiotika podávaná po narození mohou jen těžko ovlivnit. Není to tedy antibiotikum jako účinná látka, ale forma, v jaké je lék podáván. A netýká se to pouze antibiotik, ale také sirupů proti kašli, bolesti, rýmě apod. Pokud tedy dítě musí opakovaně či po delší dobu užívat léky ve formě sirupů, měla by být hygiena dutiny ústní, tedy pravidelné čištění zubů, obzvláště pečlivá.

Diagnostika

Diagnostiku zubního kazu v časném dětství stanovíme na základě podrobné anamnézy a klinického vyšetření dutiny ústní dítěte.

Diferenciální diagnostika

Diferenciálně diagnosticky je potřeba odlišit některé vývojové anomálie tvrdých zubních tkání typu dentinogenesis imperfecta a dyspl a zie dentinu.

Terapie

Léčbu realizuje praktický zubní lékař. Možností ošetření zubního kazu v časném dětství je několik – interceptivní terapie, ošetření výplní, zhotovení ochranné chromniklové korunky nebo extrakce zubu. O způsobu ošetření rozhoduje spolupráce dítěte, rozsah kazivého postižení, klinický stav zubní dřeně, celkový zdravotní stav dítěte, přístup a zájem rodičů.

Převzato z
Bayer M., ed.
Pediatrie - lékařské repetitorium. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz


Autor: Redakce


Literatura:
Berg J, Salyton R. Early chilhood oral health. Wiley-Blackwell 2009.
Curzon MEJ, Preston AJ. Risk Groups: Nursing Bottle Caries/Caries in the Eldery. Caries Res 2004; 38(Suppl 1): 24−33.
Merglová V, Ivančaková R. Zubní kaz a jeho prevence v časném dětském věku. Havlíček Brain Team 2009.
Vadiakas G. Case definition, aetiology and risk assessment of early childhood caries (ECC): a revisited review. Eur Arch Paediatr Dent, roč. 9, 2008, č. 3, 114–125.

Design and code by webmaster