Detail hesla - Hypomineralizace skloviny

Hypomineralizace skloviny



Slovníková definice
MIH (molar incisor hypomineralization) a MH (molar hypomineralization) jsou kvalitativní vývojové defekty skloviny postihující buď stálé první moláry a stálé řezáky, nebo pouze stálé moláry. Postižené zuby jsou typické výskytem opacit, které jsou dobře ohraničené od okolní zdravé skloviny.

Plná definice

Epidemiologie

MIH byla poprvé popsána v 70. letech 20. století. Zpočátku nebylo zcela jasné, o jaké postižení zubních tkání se jedná. Prevalence postižení je v rozmezí 3,6−25 %. Většina studií týkajících se MIH pochází z Evropy. Podle studie, kterou provedli Weerheijm a Mejàre v roce 2003, se toto postižení vyskytuje ve všech evropských zemích. Všechny moláry však nemusí být postiženy a navzájem se mohou lišit i závažností postižení.

Symptomatologie

Klinicky se MIH jeví jako velké, žlutobílé nebo žlutohnědé opacity, dobře ohraničené od okolní zdravé skloviny. Hypomineralizace se manifestuje především změnou transparence skloviny. Sklovina je měkká a porézní, přítomny mohou být křídově zbarvené defekty, které mohou či nemusí být spojené s posterupčním odlomením skloviny v různém rozsahu. Ztráta skloviny postihuje především moláry. Řezáky, většinou pouze střední, jsou takto postiženy jen výjimečně, neboť nejsou vystaveny výraznějšímu zatížení žvýkacími silami (okluzní zatížení). Po odlomení skloviny zbývá obnažený dentin, který je vystaven riziku vzniku zubního kazu. Je důležité si uvědomit, že tato ztráta skloviny nastává až po prořezání zubu do úst a jeho zařazení do funkce. Podle závažnosti postižení skloviny se rozlišují tři formy:

  1. těžké postižení – ztráta skloviny s postižením dentinu
  2. středně těžké postižení – pouze ztráta skloviny
  3. mírné postižení – barevné změny skloviny (bílá, žlutá, hnědá)

Postižené moláry jsou někdy citlivé na termické a mechanické podněty. To je vysvětlováno zvýšenou porozitou skloviny. Dle literárních údajů často při ošetřování takto postižených zubů selhává účinek lokální anest e zie, protože zuby jsou velmi citlivé. Pravděpodobnou příčinou by mohla být již zmíněná zvýšená porozita skloviny a dále fakt, že děti s tímto postižením trpí bolestmi při kousání a čištění zubů, což může být důvod jejich horší spolupráce.

To vede k tomu, že dítě si pro bolest nenechá zuby ošetřit. Následná rychlá progrese kariézního postižení může vést k úplné destrukci zubu. Stálé moláry postižené MIH podléhají kazivé destrukci velmi rychle. V některých případech může kazivá léze maskovat skutečnou příčinu postižení zubu. Progrese zubního kazu je posilována skutečností, že děti si postižené zuby nečistí, protože je bolí. Výrazně se proto zhoršuje hygiena dutiny ústní, čímž se uzavírá jakýsi bludný kruh, jehož výsledkem je ztráta postiženého zubu.

Etiopatogeneze

Z literárních údajů je zřejmé, že se jedná o multifaktoriální postižení, jehož příčiny jsou dosud nejasné. Hledání etiologické příčiny se soustřeďuje na období po porodu a na časné dětství (do 3 let věku dítěte). V etiologii MIH se uvažuje v současnosti zejména o těchto faktorech:

● infekční nemoci v prvních 3 letech života – pneumonie, otitidy, infekce horních a dolních dýchacích cest, ton z ilitidy

● horečnatá onemocnění prodělaná v časném dětství

● antibiotická léčba v prvním roce života (amoxicilin)

● hypoxie ameloblastů – při respiračních onemocněních

● změny životního prostředí – přítomnost polychlorovaných bifenylů v potravním řetězci

● nízká porodní hmotnost novorozence, hypoxie při porodu

● poruchy metabolismu vápníku a fosforu

● dioxiny v mateřském mléce

Diagnostika

Z hlediska ošetření a prognózy je nejvhodnější, když defekt zjistíme již ve věku kolem 8 let. V tomto období jsou už prořezané všechny stálé první moláry a téměř všechny stálé řezáky. Postižené moláry jsou obvykle ještě relativně v dobrém stavu, bez výraznějších posterupčních ztrát tvrdých zubních tkání ve smyslu jejich odlomení. Diagnostika spočívá k podrobné anamnéze a pečlivém klinickém vyšetření.

Diferenciální diagnostika

Odlišit musíme hypopl a zi i , což je kvantitativní vývojová porucha skloviny vznikající v důsledku porušené tvorby sklovinné matrix. U hypoplastických změn jsou okraje defektu většinou hladké, zatímco u MIH jsou okraje defektu po odlomení skloviny nepravidelné, někdy ostré. Další získanou vývojovou poruchou tvrdých zubních tkání, která by mohla napodobovat MIH, zejména její mírnou formu, je fluoróza. V diferenciální diagnostice nám pomůže pečlivá anamnéza, kdy zpravidla potvrdíme dlouhodobý systémový příjem fluoridů v raném dětství. Navíc v případě fluorózy nacházíme na povrchu skloviny spíše bílé horizontálně probíhající proužky a postiženy bývají rovněž postranní řezáky.

Terapie

Způsob ošetření závisí do značné míry na včasné diagnóze a rozsahu postižení zubu. Postup lze shrnout do následujících bodů:

  1. identifikace rizika
  2. včasná diagnóza
  3. remineralizace
  4. prevence zubního kazu a posterupčních ztrát skloviny
  5. ošetření výplní nebo extrakce zubu

Ošetření tohoto postižení je v kompetenci praktického zubního lékaře nebo specializovaného klinického pracoviště.

Převzato z
Bayer M., ed.
Pediatrie - lékařské repetitorium. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz


Autor: Redakce


Literatura:
Weerheijm KL, Jälevik B, Alaluusua S. Molar-Incisor-Hypomineralization. Caries Res 2001, 35: 390−391.
Weerheijm KL. Molar-Incisor-Hypomineralization (MIH). Eur J Paediatr Dent 2003, 3: 115−121.
William V, Messer LB, Burrow MF. Molar-Incisor-Hypomineralization. Review and recommendation of clinical management. Ped Dent 2006, 28: 224−232.
Willmont NS, Bryan RA, Duggal M. Molar-Incisor-Hypomineralization. Eur Arch Paediatr Dent 2008, 9: 172−179.

Design and code by webmaster