Detail hesla - Osteomyelitida

Osteomyelitida



Slovníková definice
Infekce kostní dřeně způsobená bakteriemi (stafylokokus, pseudomonáda, proteus), vzácně plísněmi (kandida). Podle mechanismu vzniku rozlišujeme endogenní osteomyelitidu způsobenou hematogenním rozsevem z bakteriálního ložiska, kterým může být furunkl, absces, tonsilitida, panaritium, pyodermie nebo nemusí být známé. Vyskytuje se častěji mezi 1. až 16. rokem a postihuje oblast epifyzární ploténky. Exogenní osteomyelitida vzniká posttraumaticky u otevřených fraktur, přímou penetrací nebo přestupem z okolní měkké tkáně. Osteomyelitida může vzniknout i iatrogenně při osteosyntéze nebo aloplastice. Podle průběhu ji dělíme na akutní a chronickou formu. Zánětlivý proces v kostní dřeni způsobuje snížení prokrvení, ischémii až nekrózu. Část kosti se může odloučit jako sekvestr. Hnisavý proces se může šířit směrem k periostu a vzniká absces a kožní pištěl. Akutní osteomyelitida se projeví vysokou horečkou a zimnicí, bolestí a otokem měkkých tkání. V laboratorním nálezu nacházíme známky bakteriálního zánětu. Chronická osteomyelitida je chudá na celkové příznaky, lokálně nacházíme bolestivé zduření, zvýšenou teplotu kůže, reaktivní synovitis sousedního kloubu, píštěle komunikující s ložiskem, popř. přítomnost kostních sekvestrů. Diagnózu potvrzuje již v časném stadiu kostní scintigrafie, později i rtg. Konzervativní léčba akutní osteomyelitidy spočívá v parenterální aplikaci antibiotik po dobu 4 až 6 týdnů a znehybnění končetiny. Pokud je přítomen absces, je nutná chirurgická intervence. Chronickou osteomyelitidu léčíme primárně chirurgicky.


Autor: Redakce

Design and code by webmaster