Detail hesla - Závažné onemocnění dítěte - smrt

Závažné onemocnění dítěte - smrt



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice
Nad zařazením této kapitoly jsme váhali, zda to není vůči těm, kteří stále doufají v uzdravení svých dětí, příliš kruté. Po diskuzi s odborníky jsme došli k závěru, že smíření se smrtí je znakem určitého stupně poznání a vyspělosti jedince, a kapitolu zveřejňujeme.

Rodiče jsou pro děti příkladem v chování. Aniž by to děti kdy řekly, věří tomu, že rodiče ví nejlépe, jak se chovat v jakýchkoli situacích. Děti se snaží napodobovat rodiče i ve způsobu vyjadřování zármutku. Neexistují dva lidé, kteří by zármutek prožívali stejně, ale žal by se měl prožívat otevřeně a uctivě. Nedat na sobě nic znát často způsobuje problémy jak rodičům, tak i zbylým sourozencům. Terapeuti se často setkávají s lidmi, kteří si nechali smutek pro sebe.

Mnoho lidí, zvláště mužů, si raději nechává emoce uvnitř, tak jak si to nechávali pro sebe jejich otcové, a oni se to od nich naučili. Ostatní členové rodiny se musí snažit tento postoj pochopit. I když je mlčení nečitelné, neznamená to nedostatek lásky nebo nevnímání velké ztráty. Pokud jsou rodiče potichu a nedávají na sobě nic znát, stávají se pro děti záhadou. Děti se mohou cítit odmítnuté, možná nějakým způsobem za nemoc nebo smrt sourozence odpovědné.

Jiný zavádějící způsob chování je umělý a šťastný výraz. Dává to signál, že nakonec smutek není zas až tak nic strašného, a potom tedy smrt nebo nemoc musí být jenom malé přerušení zaběhnutého pořádku. Rodiče, kteří otevřeně vyjadřují smutek, vztek a frustraci, brečí a říkají, co cítí, ukazují dětem, že je v pořádku, když udělají to samé. Je užitečné, aby děti a rodiče sdíleli smutek společně. Děti pak mnohem snáze pochopí, že za smrt či nemoc nenesou žádnou zodpovědnost. Netvrdíme zde, že je nutné vyjadřovat zármutek neúměrně dlouho po několik let.

Děti mezi dvěma a půl až pěti lety nevidí smrt jako stálou, ale spíše jako dočasnou nebo vratnou událost. Smrt může být vnímána jako násilí. Někdy se může projevit tzv. magické myšlení – že smrt mohou způsobit zlost či vztek. Případně si takto staré děti mohou myslet, že mrtví žijí pod zemí. Předškoláci mají tendenci si fakt smrti opakovat, až se to zdá nevhodné; pomáhá jim to v pochopení reality: „Všichni půjdeme do zoo, Lucka s námi nepůjde, protože je mrtvá. David si nemůže hrát s autem, protože je mrtvý.“ Pro vysvětlení těmto dětem není dobré používat fráze typu: „Odešel. Spí. Byl nám vzat. David spí v rukou Božích. David byl tak hodný, že si ho Bůh povolal k sobě. David je prostě pryč.“ Mohou si informace špatně vyložit a získají obavy ze spánku, nebo nebudou věřit tomu, když někdo odejde, že se vrátí. Vysvětlení se podává dětem opakovaně a krátce ve smyslu: David byl velmi nemocný, doktoři a sestřičky už mu nemohli pomoci, i když dělali, co mohli. Davidovo tělo přestalo fungovat, zastavil se mu dech. Je dobré zdůraznit, že být mrtvým nebolí.

Děti v mladším školním věku již smrt chápou, zprvu jenom pro ostatní, nikoliv pro ně samé. Smrt se stává více reálnou, konečnou a univerzální. Děti projevují zájem o biologické aspekty smrti a detaily pohřbu. Mohou mít strach, že zemřou po dosažení stejného věku. Pro vysvětlení zde platí stejné zásady jako výše uvedené, mimo to jim sdělte, že každý může mít na smrt různé reakce. Ať brečí, ale pokud reagují jinak, lze jim potvrdit, že je to v pořádku. Nemá se jim bránit v účasti na pohřbu, je to dobrá cesta, jak se rozloučit a říci sbohem. Jednou z variant je nechat dítě napsat zemřelému dopis.

Adolescenti uvažují víceméně stejně jako dospělí. Ti mladší mohou vnímat sebevraždu jako způsob, jak se k někomu vrátit, ale jelikož ji někteří přežijí, vidí ji jako zvratný proces. Někdy mohou reagovat velmi kriticky na konání rodičů spojené s zařizováním pohřbu či ostatních náležitostí (majetku apod.). I přes tyto reakce je důležité často říct, že je rodiče mají rádi, a povzbudit je v komunikaci o jejich pocitech; někdy to lépe zvládnou za pomoci např. rodinného poradce nebo důvěrného přítele. Doporučuje se prodiskutovat s nimi změny v rolích v rodině, které se vyskytnou.

Častou otázkou na odborné pracovníky je dotaz, jak rodiče mají připravit potomka, kterému, zemřel bratr či sestra, na komunikaci s vrstevníky ve škole. Určitě nemá smysl nic zatajovat nebo se přetvářet. S dítětem se doma může nacvičit jednoduchá věta: „Nebyl jsem ve škole, protože mi zemřel bratr (sestra)“, případně „a nechci se o tom bavit“. Učitele je vhodné o tragédii informovat osobně. 

Autor: Redakce

Design and code by webmaster