Detail hesla - Alergie lékové

Alergie lékové



Slovníková definice
Nežádoucí účinky léků. Mohou navodit reakce přecitlivělosti všech typů. Nejsou většinou na dávce závislé a jsou většinou nepředvídatelné. K uskutečnění reakce antigen-protilátka stačí mnohdy velmi malá množství (ke spuštění alergie někdy stačí i jen několik mg).

Plná definice
Etiologie

Asi 15 % hospitalizovaných nemocných vykazuje nežádoucí reakce na léky (USA). Z tohoto počtu představují alergické reakce jenom třetinu. Nejčastější jsou reakce I. a IV. typu. Některé léky mohou působit kterýkoli typ reakce přecitlivělosti (např. PNC). U dětí jsou lékové reakce méně časté než u dospělých. Méně časté jsou u mužů než u žen.

Děti rodičů s alergií na některé léky mají mnohonásobně vyšší riziko, že budou trpět stejnou alergií.

Alergickou reakci může po neočekávané senzibilizaci vyvolat lék přítomný v potravinách (např. velmi malá množství ATB v mase).

Atopici, jedinci s genetickou predispozicí k tvorbě IgE protilátek, která je odezvou již na nízké dávky alergenu, mohou mít zvýšený sklon k alergické reakci na lék (jde-li o reakci I. typu přecitlivělosti).

Nejčastěji alergizují: ATB, sulfonamidy, lokální anestetika, RTG kontrastní látky, nesteroidní protizánětlivé léky (ACP, indometacin, pyrazolony, aj.), antikonvulziva a další.

Příčinou alergické reakce nemusí být vždy účinná látka v léku, ale také aditiva (konzervancia, barviva, korigencia, vehikula atd.).

Patofyziologie

Imunitní odpověď může být zaměřena přímo na lék (hapten), komplex hapten–nosič, (neoantigen) nebo nosič samotný (vlastní antigen).

Léky mohou navodit reakce přecitlivělosti všech typů.

  • I. typ: PNC, nehumánní inzulin, myorelaxancia, opiáty, gentamycin aj.
  • II. typ: PNC, sulfonamidy, cefalosporiny, soli zlata, indometacin, alfa-metyldopa,

furosemid aj.

  • III. typ: PNC, hydantoináty, perorální antidiabetika, séra aj.
  • IV. typ: PNC, antikonvulziva, topicky podávané léky aj.

Každé alergické reakci předchází tzv. senzibilizace (navození určité „přichystané“ přecitlivělosti po prvním kontaktu s alergenem). Avšak např. u RTG kontrastních látek nebo lokálních anestetik senzibilizační fáze nejčastěji vůbec nepředchází a pacient reaguje již při prvním kontaktu s lékem (tzv. anafylaktoidní reakce)!

Rizikové faktory pro vznik lékové alergie

  • mladší a střední věk (20–50 let),
  • ženské pohlaví,
  • předchozí expozice,
  • parenterální aplikace,
  • genetické faktory,

Kromě reakcí přecitlivělosti se může při některých kožních reakcích na léky uplatňovat i fotosenzibilizace (např. sulfonamidy, fenothiaziny, chinolony aj.). Působením světla vznikají volné radikály a oxidační produkty, které přispívají ke vzniku haptenů (tj. malých peptidů, schopných vyvolat imunitní reakci pouze po vazbě na makromolekulární nosič (např. albumin).

Neimunologické reakce mohou působit mechanismem přímé histaminoliberace, tj. uvolněním histaminu z žírných buněk bez účasti IgE nebo anafylatoxinů (myorelaxancia, opiáty, želatina, protamin, RTG kontrasty aj.).

Diagnostika

Pečlivá anamnéza je naprosto nejdůležitější!

Symptomatologie se projevuje většinou: na kůži (pruritus, erytém, urtika, angioedém), v respiračním systému (kašel, dušnost) a v GIT (průjem, křeče).

Specifické testy in vitro (specifická IgE) jsou dostupné pouze pro některé léky, je jich málo a jejich výpovědní hodnota je omezená.

Provokační testy mají vysokou výpovědní hodnotu, ale jsou potenciálně nebezpečné a časově náročné.

Diferenciální diagnóza

Za alergickou reakci nelze považovat reakci toxickou, danou předávkováním nebo poruchou metabolismu či vylučování.

Je důležité odlišit nežádoucí reakce založené na farmakologických vlastnostech léku (nebo kombinaci vlastnosti léku a nemoci pacienta) od reakcí imunopatologických. Ty první jsou reakce předvídatelné a závislé na dávce (do této kategorie náleží asi tři čtvrtiny všech nežádoucích polékových reakcí). Druhým typem reakcí jsou reakce naopak nezávislé na dávce a nepředvídatelné; náleží sem reakce alergické a pseudoalergické (anafylaktoidní).

Pojmy jako intolerance (může jít o geneticky vázaný enzymový defekt) a idiosynkrazie jsou částečně příbuzné, vyjadřují nesnášenlivost léku často idiopatickou.

V rámci diferenciálně diagnostických kroků je nutné odlišit exantémová infekční onemocnění (a to nejen u dětí).

Léčba

Kauzální terapie – vysadit alergizující lék, pokud je znám.

Léčba akutních stavů (viz anafylaxe)

Glukokortikosteroidy mají nezastupitelnou roli. Vysazení je uskutečnitelné až za jasné stabilizace stavu. Jednorázové injekce nebo infuze nemusí být dostatečné ve zvládání pokračujících projevů alergické reakce. Nejde jen o možnost reakce oddálené (3–8 hodin po expozici) či pozdní (po 24 hodinách ), ale i o to, že v případě alergizující noxy v GIT může někdy trvat až týden, než se tato látka vyloučí z organismu. U lékových alergií je také riziko dvoufázové reakce. Z těchto důvodů je důležité pacienta zajistit kortikosteroidy a v případě zjevné celkové reakce po nějakou dobu observovat (24 hodin).

Rychlejšího nástupu účinku g lukokortikoidů lze dosáhnout parenterálním podáním, a to s upřednostněním metylprednisolonu před hydrokortizonem. Tento lék sice není obsolentní, ale jeho účinnostní a bezpečnostní profil, penetrace do plicní tkáně a rychlost nástupu účinku je v porovnání s metylprednisolonem výrazně menší.

Antihistaminika patří mezi základní léky, avšak při výraznějších příznacích sama o sobě nestačí. Tradiční lék u nás po léta užívaný bisulepin (Dithiaden) je velmi účinný, ale je výrazně sedativní. Navíc tento preparát má dobu účinku omezenou pouze na 3–5 hodin, na rozdíl od druhé či třetí generace antihistaminik s prolongovaným účinkem, která jsou minimálně sedativní nebo prakticky nesedativní (cetirizin, levocetirizin, loratadin, desloratadin).

Bronchodilatancia - upřednostňujeme β2-mimetika, a to jednoznačně ve formě inhalační, neboť mají nejrychlejší nástup účinku a působí cíleně na oblasti bronchů (salbutamol, fenoterol s ipratropium bromidem, terbutalin).

Při rekurentních alergických stavech s projevy život ohrožujících reakcí by měl být takto ohrožené osobě předepsán balíček první pomoci. Součástí tohoto zajištění je i nutné poučení, nejlépe stručnou písemnou formou (kartička s výčtem léků a postupných kroků) a s doporučením informovat blízké příbuzné o těchto opatřeních.

Balíček první pomoci by měl kromě kortikoidů, adrenalinu v autoinjektoru a antihistaminik obsahovat i dózovaný bronchodilatační aerosol, neboť bronchokonstrikce může být i jediným projevem alergické reakce.


Autor: Redakce


Literatura:
Čáp P., Průcha M.: Alergologie v kostce, Triton, 2006

Design and code by webmaster