Detail hesla - Rinitida alergická

Rinitida alergická



Slovníková definice
Alergický zánět nosní sliznice, postihující často i oční spojivky. Podle délky trvání se dělí na perzistentní a intermitentní. Postihuje až 10% populace. Alergenem je nejčastěji prach, roztoči, pyly a plísně. Projevuje se vodnatou sekrecí, svěděním, kýcháním a nosní neprůchodností. Diagnostikujeme na základě alergologického vyšetření. Terapie: odstranit alergen, antihistaminika, lokálně kortikoidy, kromony.

Plná definice
Alergická rinitida je celoroční (roztoči, zvířecí srsti a peří) nebo sezonní (pylová od přelomu února a března do přelomu srpna a září, či plísňového původu).

Prevalence se nejčastěji uvádí až 15 %. Až 30 % pacientů s alergickou rinitidou trpí astmatem a až 80 % pacientů s astmatem má souběžně i alergickou rinitidu. Často bývá spojena se syndromem zadní rýmy (PNDS) a kašlem.

Alergická rinitida často předchází rozvoji alergického astmatu.

Etiologie

Aeroalergeny (roztoči, plísně, pyly, zvířecí srsti, peří), potraviny.

Ze zvířat nejčastěji alergizují: kočka, pes, kůň, morče, křeček, exotické ptactvo.

Patofyziologie

Příznaky se objevují v návaznosti na inhalaci alergenů, na které je jedinec senzibilizován a proti kterým má alergické protilátky (IgE). Ty se váží na receptory žírných buněk s následným spuštěním mediátorů alergické reakce (I. typ). Ty jsou příčinou příznaků při expozici.

Diagnostika


Detailní a cílený anamnestický rozbor (diferenciální diagnostika proti rinitidě: bakteriální, vazomotorické a medikamentózní, dále sinusitidě a polypům). Zde je důležitá účast lékaře ORL.

Kožní testy (alespoň týden po vysazení antihistaminik).

In vitro: specifické protilátky IgE (specifické alergické protilátky).

Terapie

Základní podmínkou je vždy snaha o eliminaci alergenu společně s edukací nemocného (pylový kalendář, pylová informační služba, možnosti úpravy domácího prostředí, chov domácích mazlíčků).

  • Perorální antihistaminika (základ terapie; jednoznačně upřednostňujeme nesedativní – až na výjimku neovlivňují nosní blokádu).
  • Intranazální antihistaminika (doplněk v rámci kombinované individuálně volené terapie).
  • Intranazální steroidy – nejúčinnější na nosní blokádu.
  • Intranazální anticholinergika – vhodná zejména u profúzní sekrece.
  • Intranazální dinatrium kromoglykát (profylaktické účinky).
  • Intranazální dekongestanty (nafazolin, oxymetazolin, xylometazolin aj.) – riziko rebound fenoménu (nosní blokády) a tachyfylaxe, pokud jsou užívány pravidelně a déle než týden.
  • Antileukotrieny.
  • Imunoterapie alergenem s.c. nebo sublingválně (roztoči, event. plísně, zvířecí srst a pyly).

Autor: Redakce


Literatura:
Čáp P., Průcha M.: Alergologie v kostce, Triton, 2006

Design and code by webmaster