Detail hesla - Leishmaniózy

Leishmaniózy



Slovníková definice
Původci leishmanióz je asi 20 druhů a poddruhů bičíkovců rodu Leishmania, v jehož rámci se rozlišují dva podrody: Leishmania a Viania.

Plná definice
Leishmanie infikující člověka se zařazují do čtyř druhových komplexů. Jejich přehled je uveden v tabulce 1. Zdrojem nákazy jsou zvířata (psovité šelmy, hlodavci) a u nákaz vyvolaných L. donovani a L. tropica člověk. Nákazu přenášejí flebotomové – drobný, komárům podobný hmyz. Endemické oblasti leishmaniózy se nacházejí v  88 zemích oblasti tropů a subtropů s výjimkou Austrálie, Oceánie a jihovýchodní Asie. Z hlediska geografického výskytu lze rozlišit leishmaniózy Starého a Nového světa. Podle lokalizace klinických projevů rozlišujeme viscerální leishmaniózu postihující vnitřní orgány, kožní leishmaniózu postihující kůži a kožně-slizniční leishmaniózu postihující kůži a sliznice. Prevence leishmanióz spočívá v expoziční profylaxi (vhodné oblečení, užívání repelentů a moskytiéry). Leishmaniózy podléhají hlášení.

Tab. 1 Původci leishmanióz a jejich geografický výskyt

Komplex druhů Druh leishmanie  Geografický výskyt
L. donovani L. donovani Indie, Nepál, Bangladéš, Pákistán, sv. Čína, Súdán
L. infantum / L. chagasi Středomoří, Blízký a Střední východ, Střední a jihozápadní Asie, Čína, ohniska v saharské oblasti Afriky, Latinská Amerika
L. archibaldi Súdán, Etiopie, Somálsko, Keňa
L. tropica L. tropica městské aglomerace: Středomoří, Blízký a Střední východ, Střední Asie, Indie, Pákistán, východní Afrika
L. major venkovské a pouštní oblasti: Arabský poloostrov, Střední východ, středoasijské republiky, Indie, západní Afrika
L. aethiopica Etiopie, Súdán, Keňa
L. mexicana L. mexicana Texas, Mexiko, Belize, Guatemala, Venezuela, Kolumbie
L. amazonensis Brazílie, Bolívie, Venezuela
L. venezuelensis Venezuela
L. (V) braziliensis L. (V) braziliensis Guatemala, Kolumbie, Brazílie, Ekvádor, Peru, Bolívie, Venezuela, severní Argentina, Paraguay
L. (V) peruviana Peru, Argentina, 
L. (V) guyanensis Guyana, Francouzská Guyana, Surinam, severní Brazílie
L. (V) panamensis  Panama, Kostarika, Kolumbie

LEISHMANIÓZA KOŽNÍ

Původcem kožní leishmaniózy Starého světa jsou druhy L. tropica, L. major, L. infantum a L. ethiopica. V Americe působí onemocnění prvoci komplexu L. (Viannia) braziliensis a L. mexicana. Onemocnění se vyskytuje ve Středomoří, na Blízkém a Středním východě, v Indii a Číně, v některých zemích Afriky a ve Střední a Jižní Americe. Inkubační doba je obvykle 1 až 3 měsíce, ale kožní projevy se mohou objevit i řadu měsíců po návratu z endemické oblasti. Onemocnění je často importováno do Evropy včetně ČR.

V místě sání flebotoma vzniká papula, která se rozpadá v nebolestivý a nehojící se vřed s navalitým okrajem. Celkové příznaky nebývají. Americká kožní leishmanióza mívá závažnější průběh a může být komplikována postižením lymfatických uzlin a sliznic. Na kožní leishmaniózu pomyslíme u nehojících se papulózních či vředovitých lézí na kůži osob, které pobývaly v endemické oblasti. Diagnózu potvrdí mikroskopický a kultivační průkaz parazita v bioptátu kožní léze. Nemocný má být v péči infekcionisty nebo dermatologa. Způsob léčby záleží na původci nákazy a na rozsahu a lokalizaci lézí. Užívá se buď místní léčba, nebo celková léčba antiparazitiky působícími na leishmanie. Místní léčba zahrnuje excizi izolované drobné léze, termoterapii, kryoterapii nebo obstřik léze antimonovým přípravkem. Celková léčba se doporučuje u leishmanióz Nového světa (zejména způsobených komplexem Viannia braziliensis) a u rozsáhlých, mnohočetných nebo dlouho se nehojících projevů leishmaniózy Starého světa. Lékem volby jsou přípravky pětimocného antimonu a u amerických leishmanióz amfotericin B. U leishmanióz Starého světa mohou hojení kožních lézí urychlit azolová antimykotika aplikovaná perorálně za kontroly jaterních testů 6 až 8 týdnů. Tuto léčbu může doplnit lokální aplikace antimykotika v podobě masti či krému. U dlouho se nehojících či recidivujících lézí je vhodná imunostimulační léčba.

LEISHMANIÓZA  KOŽNĚ-SLIZNIČNÍ (MUKOKUTÁNNÍ)

Jihoamerické druhy leishmanií L. (Viannia) braziliensis a L. (Viannia) guyanensis  se z místa inokulace mohou lymfatickou či krevní cestou šířit na sliznice i hlubší tkáně horních dýchacích cest. Za několik měsíců i let po zhojení primárního vředu se objeví vředy v nose, ústech či hltanu. Šíří se do hloubky a destruují měkké tkáně i chrupavku. Nákaza výše uvedenými druhy leishmanií vždy vyžaduje celkovou léčbu.

LEISHMANIÓZA VISCERÁLNÍ (KALA – AZAR)

Původci jsou L. donovani (Indie, Afrika), L. infantum (Středomoří, Blízký a Střední východ) a L. chagasi (Střední a Jižní Amerika). V posledních letech v ČR přibývá případů importovaných ze Středomoří. Inkubace kolísá od několika týdnů do několika let. Nákaza se projeví nepravidelnou horečkou, bledostí, zvětšením sleziny a jater, zduřením lymfatických uzlin a kachektizací. Klinický obraz připomíná zhoubné onemocnění. Laboratorně nalézáme anémii, leukopenii, trombopenii, zvýšené hodnoty jaterních testů, hypoalbuminémii a hypergamaglobulinémii s vysokou hodnotou sedimentace červených krvinek. Neléčené případy končí během 1 až 3 let úmrtím. U části infikovaných osob zůstává nákaza dlouho latentní a ke klinickým projevům dochází až při snížení obranyschopnosti organismu např. v pozdním stadiu infekce HIV. Diagnózu ověří mikroskopický průkaz parazita v punktátu kostní dřeně, jater, uzliny či sleziny a nález specifických protilátek v séru. Nemocný s podezřením na viscerální leishmaniózu se odešle na infekční oddělení. V léčbě se užívají lipidové či koloidní přípravky amfotericinu B.

Marie Staňková, Vilma Marešová, Jiří Vaništa
Převzato z
Repetitorium infekčních nemocí. Praha: Triton 2008.
http://www.tridistri.cz

Autor: Redakce

Design and code by webmaster