Detail hesla - Acrodermatitis enteropathica

Acrodermatitis enteropathica



Slovníková definice
Vzácné autosomálně recesivně dědičné onemocnění spojené s nedostatkem zinku. V anogenitální oblasti a na dolních končetinách nacházíme na erytematózním podkladu vezikuly a pustuly. Mohou být také průjmy a difuzní alopecie. Terapie: perorálně zinek.

Plná definice
Klinické projevy

Děti s acrodermatitis enteropathica (AE) jsou při narození zdravé a symptomy se rozvíjejí několik týdnů po ukončení kojení. Nejnápadnějším klinickým rysem je závažná dermatitida , klasicky lokalizovaná akrálně a kolem tělesných otvorů. Na začátku jsou kožní léze erytematózní, ale po prvním roce věku jsou nápadné puchýřnaté a hyperkeratotické změny. Běžné jsou sekundární infekce, které způsobuje Candida albicans a/nebo Staphylococcus aureus.

Kromě kožních lézí, které jsou u téměř všech pacientů, se mohou rozvinout intermitentní průjmy , které mohou v pokročilém stadiu progredovat do úporných vodnatých průjmů a neprospívání. Nejsou-li pacienti léčeni, klinický stav významné části pacientů se zhoršuje, ale většina se jich bez léčby dožije dospělosti.

Časným projevem deficitu zinku jsou změny nálady , která se projevuje jako apatie a dráždivost v kojeneckém věku a později jako deprese. Také infekce jsou časté a mohou být život ohrožující. Mezi další klinické symptomy patří alopecie a deformity nehtů a oční symptomy , jako je blefaritida, konjunktivitida a fotofobie.

Metabolické odchylky

AE je způsobena parciálním blokem střevní resorpce zinku , jak bylo ukázáno in vivo podáním 65Zn p.o. Podobně je snížená resorpce zinku v biopsiích střeva.

Tento defekt je způsoben dysfunkcí proteinu zapojeného v AE (ZIP4) . Nedostatečná resorpce zinku vede k poruchám funkce mnoha enzymů, které mají zinek jako kofaktor. Nejvíce jsou postiženy tkáně s vysokým buněčným obratem, jako je kůže, střevo a lymfatický systém.

Genetika

AE je autozomálně recesivní porucha způsobená mutacemi v genu SLC39A4 , lokalizovaném na chromozomu 8q24.3. SLC39A4 kóduje přenašeč zinku ZIP4 s 8 transmembránovými doménami, které pravděpodobně tvoří zinkový kanál, který je exprimován v apikální membráně enterocytů. Dosud bylo identifikováno přes 20 mutací, hlavně v rodinách z Evropy, Středního Východu a severní Afriky.

Diagnostické testy

U většiny pacientů jsou hladiny zinku nižší (7,1 ± 5,0 m mol/l) než jsou normy (11,9−19,4 m mol/l), i když hodnoty v normálním rozmezí bývají u nejméně 15 % pacientů. Nezdá se, že by stanovení zinku v ostatních tkáních, jako jsou vlasy, erytrocyty a leukocyty, zlepšilo diagnostiku. Navíc závažné stavy, jako je chronický průjem způsobený jinými příčinami, mohou mít nízké koncentrace zinku v séru.

Diagnóza AE proto nikdy nemůže být založena na hladině zinku v séru. Do určité míry mohou přispět ostatní testy: nízké vylučování zinku močí (odrážející nízké hladiny zinku v séru), nízká aktivita alkalické fosfatázy v séru, změny v profilu mastných kyselin v séru, hypobetalipoproteinémie, snížená koncentrace vitaminu A v séru a zvýšení koncentrace amoniaku v plazmě. U mnoha pacientů je snížená humorální i buněčná imunita. Biopsie střeva obvykle prokáže parciální až subtotální atrofii klků a Panethovy buněčné inkluze při elektronové mikroskopii.

Porucha aktivního transportu zinku může být prokázána radioaktivně značeným zinkem. Ale protože toto vyšetření nemusí být na mnoha místech dostupné, praktickým přístupem je zahájit léčbu zinkem při podezření na klinickou diagnózu a očekávat odpověď, která by se měla objevit během jednoho týdne. Jsou-li klinické symptomy AE nejisté, je možno zvážit po určité době dočasné přerušení léčby zinkem a vyvolat relaps a tímto způsobem odlišit skutečnou AE (kde se relaps objeví rychle) a získaný deficit zinku.

Léčba a prognóza

Předtím, než bylo náhodně zjištěno, že suplementace zinku upravuje odchylky u AE, pacienti dostávali mateřské mléko a později jodhydroxychinoliny. Tato léčba obecně vedla k parciální nebo dokonce totální remisi.

Léčba zinkem byla zahájena v roce 1975 a nyní se používá u všech pacientů s AE. Obvyklá dávka je 150−400 mg Zn sulfátu/den (odpovídá 35−90 mg elementárního zinku/den), při které se u pacientů začne objevovat klinické zlepšení během několika dnů. Současně se upravují laboratorní odchylky, jako jsou hladiny zinku v séru, vylučování zinku močí a aktivita alkalické fosfatázy. Úvodní dávka může být dále podávána během dětství, ale někteří pacienti mohou potřebovat zvýšení dávky během růstového zrychlení. Po pubertě bývají požadavky na zinek menší, ale během těhotenství a laktace je nutné podávat 400−500 mg Zn sulfátu/den. Pokud preparát způsobuje žaludeční problémy, může být zinek navážen do kapslí, nebo se může alternativně použít Zn glukonát nebo jiná sůl zinku.

Léčba zinkem vede ke snižování obsahu mědi v těle , proto je nutné monitorovat hladiny mědi v séru a je-li zjištěn deficit mědi, buď snížit dávku zinku, nebo suplementovat měď.

Prognóza je výborná od zahájení suplementace zinku.


Autor: Redakce


Literatura:
Fernandes, J., Saudubray, J.M., Berghe, G., Walter, J. Diagnostika a léčba dědičných metabolických poruch. Praha: Triton 2008

Design and code by webmaster